10 C 230/2023-41 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 8. 9. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 13 715,84 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 21. 11. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 35 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, proto došlo k zesplatnění celého úvěru ve výši 40 642,42 Kč. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 1 996 Kč a 1 788,16 Kč. Částka ve výši 1 788,16 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 14. 12. 2020. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 14. 12. 2020. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 22. 8. 2023, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 40 642,42 Kč od 15. 12. 2020 do 20. 10. 2021, z částky 10 481,46 Kč od 21. 10. 2021 do 22. 8. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, s žalobou nesouhlasil, jeho vyjádření bylo ve své podstatné části poměrně nesrozumitelné, nicméně z něho vyplývalo jednoznačně alespoň to, že nemá z čeho dluh uhradit, ovšem tento dluh zároveň neuznává. 3. Soud provedl důkaz spisy zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], z nichž konkrétně smlouvou o úvěru [číslo] [číslo] hodnocením klienta k těmto smlouvám. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že dne 21. 11. 2018 podepsala za žalobce jako věřitele osoba oprávněná za něho jednat a žalovaný jako klient (zde dlužník) listinu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč při povinnosti dlužníka splácet měsíčně splátku ve výši 2 869 Kč. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že dle údajů poskytnutých dlužníkem, měl tento dlužník (rozvedený s 1 dítětem) po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů k dispozici měsíčně 4 150 Kč, když jeho příjem ze zaměstnání činil 17 249 Kč a výdaje 3 410 Kč co by částka odpovídající životnímu minimu, 3 000 Kč co by náklady na vlastní bydlení, 3 689 Kč co by splátky předchozího úvěru u stejného věřitele a 2 000 Kč co by náklady na dítě v domácnosti. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že dle údajů poskytnutých dlužníkem, měl tento dlužník (rozvedený s 1 dítětem) po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů k dispozici měsíčně 4 910 Kč (při splátce 3 689 Kč), když jeho příjem ze zaměstnání činil 13 000 Kč a výdaje 3 410 Kč co by částka odpovídající životnímu minimu, 1 680 Kč co by náklady na vlastní bydlení a 2 000 Kč co by náklady na dítě v domácnosti. V obou hodnoceních klienta soud zaznamenal významné nesrovnalosti, když třeba v případě hodnocení z května 2018 uvedl dlužník datum výplaty mzdy 15. den v měsíci a v případě hodnocení z listopadu 2018 10. den v měsíci, anebo když v případě hodnocení z května 2018 uvedl dlužník vzdělání stupně výuční list, a v případě hodnocení z listopadu 2018 vzdělání stupně maturita. Soud má za to, že věřitel ani v jednom případě řádně nezkoumal zejména výdajovou stránku dlužníka, když vycházel pouze ze statistického údaje o výši životního minim. Rovněž částka na náklady bydlení není naprosto reálná, když dlužník uvedl, že bydlí ve svém, přitom nebylo ani specifikováno, jak velký byt nebo dům obývá. Proto z provedených důkazů nelze mít za prokázány skutečnosti dokládající ověření výdajových poměrů dlužníka ke dni uzavření té které úvěrové smlouvy. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobce totiž neprokázal, že by splnil své zákonné povinnosti a řádně zkoumal schopnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr, proto je smlouva o úvěru [číslo] neplatná a neplatné je tedy rovněž ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá. Rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] je pro tuto věc nepoužitelné, neboť v tomto řízení nebylo prováděno žádné dokazování a ve vztahu k němu ani žádné právní hodnocení. Tímto rozhodnutím ze dne [datum] není soud při svém rozhodování jakkoliv vázán. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.