10 C 235/2022-40 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 16 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 8 000 Kč sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, z úroku ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, z nichž poslední byla splatná dne [datum]. Dlužník půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 1 500 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 10 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 2 000 Kč, na úrocích 833,35 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 3 666,65 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do postoupení a dále až do zaplacení. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl dlužník vyrozuměn oznámením ze dne [datum]. Dále žalobce požadoval též sjednaný roční 24,24 % úrok z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou, výpisem z účtu dlužníka, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 10 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 000 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 000 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, z nichž poslední byla splatná dne [datum]. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení s rodiči, stav svobodná, jedno nezaopatřené dítě, bez vzdělání, sociální dávky 8 600 Kč, výživné 4 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč a výdaje na bydlení 2 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne [datum] dlužníkovi oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě [datum]. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 8 500 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy na mateřské dovolené, pobíral dávky ve výši 8 600 Kč a na své nezaopatřené dítě dále výživné 4 000 Kč, naproti tomu měl výdaje na bydlení 2 000 Kč a osobní výdaje 8 000 Kč. Již jen na základě těchto zjištění dlužníkovi pro úhradu měsíční splátky ve výši 1 200 Kč nezbývaly žádné finanční prostředky, když do příjmů dlužníka nelze zahrnout výživné pro jeho nezaopatřené dítě. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 10 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesní úspěch a neúspěch obou účastníků byl přibližně stejný, žádný z nich tedy nemá na náhradu nákladů řízení právo.