116 C 7/2022-64 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 11. 3. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 44 993 Kč s odůvodněním, že vyvíjí svou podnikatelskou činnost v oblasti poskytování finančních služeb spotřebitelům a prostřednictvím smluvních prodejců nabízí klientům těchto prodejců spotřebitelský úvěr na nákup spotřebního zboží a takto žalobkyně poskytla na základě žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], znějící na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], revolvingový úvěr evidovaný pod [číslo] formou poskytnutí úvěrového rámce, z něhož žalovaná vyčerpala částku 44 993 Kč. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že poskytnutí předmětného úvěru bylo posléze prověřováno Policií České republiky, kdy z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] vyplývá, že žalovaná po předchozím neoprávněném si obstarání dokladů obsahujících osobní údaje [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum] uzavřela prostřednictvím externího prodejce se žalobkyní úvěrovou smlouvu s osobními údaji [jméno] [příjmení], [datum narození] a na základě této skutečnosti byl poskytnut úvěr ve výši 44 993 Kč, kdy tímto jednáním žalovaná spáchala zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a svým jednáním tak žalovaná žalobkyni způsobila škodu ve výši 44 993 Kč. Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 13. 1. 2022 vyzvala k úhradě dluhu, avšak na tento dluh žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Přitom z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud vzal za prokázáno, že pod bodem 68) rozsudku žalovaná byla uznána mimo jiné vinnou jednáním, jak jej žalobkyně popisuje v podané žalobě, tedy že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] spojenou s vydáním úvěrové karty Aura MasterCard Elektronic [číslo] znějící na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], kdy tato smlouva přitom byla ze strany žalované uzavřena podvodným způsobem prostřednictvím externího prodejce, kdy žalovaná si neoprávněně obstarala doklady obsahující osobní údaje [jméno] [příjmení], [datum narození]. Těmito rozsudky byla žalovaná za předmětné jednání uznána vinnou ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, kdy svým jednáním žalovaná žalobkyni způsobila škodu ve výši 44.993 Kč, kdy zároveň jí byla uložena povinnost nahradit mimo jiné společnosti [právnická osoba], odštěpný závod, [IČO], se sídlem v [obec a číslo] - [část obce], na ulici [ulice] [číslo] částku 44 993 Kč, kterou žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce na základě této smlouvy o revolvingovém úvěru. Tento rozsudek nabyl právní moci ve výroku o vině a náhradě škody dne 13. 1. 2020. 5. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož jí rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 6. Za toho stavu věci je proto soud vázán skutkovým stavem popsaným ve výrokové části trestních rozsudků a žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni škodu, kterou jí způsobila svým protiprávním jednáním (§ 2894 a následující zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „občanský zákoník“). Ve shodě s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo vydáno v této věci pak soud zároveň konstatuje, že zde není dána ani totožnost účastníků řízení, když nárok žalobkyně na zaplacení předmětné částky je sice uplatňován na podkladě stejných skutkových okolností jako v rámci trestního řízení, nicméně nelze odhlédnout od okolnosti, že nárok na zaplacení uvedené částky byl v trestním řízení přiznán subjektu označenému jako [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec] - [část obce], [ulice] [číslo]. Byl tedy přiznán pobočce závodu zapsané v obchodním rejstříku, tj. odštěpnému závodu (k tomu srov. ust. § 502, § 503 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V případě odštěpného závodu se však nejedná o samostatný subjekt s právy a povinnostmi, ale toliko o věc v právním smyslu, resp. o její část. Shodný názor na právní subjektivitu organizační složky (nyní právní osobnost odštěpného závodu) zaujal rovněž Nejvyšší správní soud ČR v rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č. j. 5 Afs 64/2012-79 či Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 945/2002. Skutečnost, že organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území České republiky je zapsána do obchodního rejstříku pak neznamená, že tato organizační složka je nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení má pouze zahraniční osoba (k tomu srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 895/2011) proto nároku, který byl přiznán v rámci trestního řízení, byl přiznán jinému subjektu než žalobkyni, a to subjektu bezprávní osobnosti (způsobilosti), přičemž tento subjekt se jej ani nemůže úspěšně domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (jinými slovy vést na podkladě tohoto exekučního titulu vykonávací či exekuční řízení). Trestní rozsudek ve vztahu k uplatňovanému nároku tak nemá žádné účinky, nejedná se o věc rozhodnutou, na jeho podkladě, jak bylo řečeno, nelze vést výkon rozhodnutí. V tomto řízení tak byla povinnost k náhradě škody přisouzena žalobkyni jako subjektu, který je skutečným oprávněným nositelem tohoto subjektivního práva (je k němu aktivně legitimována). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 11 979 Kč, které sestávají z odměny za právní zastupování žalobkyně v řízení advokátem stanovené dle § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za dva úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby), a ve výši jedné poloviny odměny za 2 úkony právní služby (předžalobní výzva, podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení), tj. celkem v částce 8 700 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tyto čtyři úkony právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, to je částky 1 200 Kč a částky 2 079 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně. 8. Podle § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. h) a § 7 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění byla ve výroku II. žalované uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 2 250 Kč, jestliže žalobkyně byla v tomto řízení osvobozena od placení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení (§ 11 odst. 2 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a jejímu návrhu bylo vyhověno.