10 C 131/2023-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 48 483 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které dlužník čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet a zavázal se tuto částku vrátit ve 48 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 245 Kč splatných vždy ke 14. dni v měsíci při sjednané sazbě úroku 9,03 % ročně. Žalovaný řádně nesplácel a všechny závazky se tak staly splatnými dne , datum, . Ke dni , datum, dlužník dluží na jistině částku 46 483 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 236,96 Kč úroku z prodlení 3 388,62 Kč a na poplatcích 2 000 Kč. Celkem žalovaný z titulu uzavřené smlouvy žalobci uhradil částku 5 356,48 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z výpisu z účtu má soud za prokázáno, že dne , datum, žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Z dokladů ke zkoumání úvěryschopnosti má soud za prokázáno, že věřitel vycházel z příjmů ze zaměstnání udaného dlužníkem ve výši 17 440 Kč měsíčně a z jeho výdajů ve výši 100 Kč měsíčně, v ostatním se věřitel spoléhal na statistické modely. Dále věřitel zjistil, že dlužník je svobodný a muž. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádná další skutková zjištění pro jejich nadbytečnost.4. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku vyčerpané jistiny. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 44 643,52 Kč. Zbývající částky představují poplatky, úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení, vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že věřitel, pokud jde o dlužníkovy výdaje, spoléhal pouze na statistické modely, aniž o dlužníkovi zjišťoval konkrétní informace. V době uzavření smlouvy tak věřitel neměl žádnou znalost dlužníkových skutečných výdajů ani podmínek jeho bydlení. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka značně nezodpovědně, a proto nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 50 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci až do projednání věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 77,5 %, žalovaná strana byla úspěšná z 22,5 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 55 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 55 % z částky 3 815,50 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 940 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 1 250 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 3 adv. tar. 500 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 325,50 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 550 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.