10 C 137/2024-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 28. 5. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 14 208 Kč. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi dne 27. 8. 2021 částku 6 000 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr byl splatný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč dne 29. 9. 2021. Z důvodu prodlení dlužníka věřitel požaduje dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, které sestávají z nákladů na dvě upomínky po 450 Kč a 650 Kč, a z nákladů na pověření k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč. Konečně také žalobce za prodlení dlužníka požadoval ve smlouvě sjednanou jednorázovou smluvní pokutu 1 800 Kč (2 x 900 Kč). Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost dlužníka s tím, že dlužníkovy měsíční příjmy představovaly nejméně částku 31 915 Kč, naproti tomu jeho měsíční výdaje představovaly částky 7 053 Kč na bydlení, 5 764 Kč na osobní výdaje a částka 1 200 Kč na splátky jiných závazků.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, skóringovou kartou, výplatními páskami žalovaného a potvrzením banky, z nichž má za prokázána tvrzení žalobce shora uvedená a dále, že po uplatnění příjmů a pravidelných výdajů dlužníka tomuto měsíčně zbývalo k volnému užití okolo 17 000 Kč. Tato skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel.4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když smlouva o úvěru byla uzavřena po řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka a tedy platně, a zřetelně a srozumitelně stanovila rozsah finančních prostředků, které byl žalovaný povinen vrátit. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a kolik na poplatku. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl též shledán požadavek žalobce na úhradu nákladů upomínání a úhradu smluvní pokuty, a také úroků z prodlení, a to z dlužné jistiny za dobu po splatnosti úvěru. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora.6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku.