10 C 153/2024-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 15. 1. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 61 434,70 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v , Anonymizováno, pod č. , číslo, (, Anonymizováno, ) jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „právní předchůdce žalobce“ nebo „věřitel“) uzavřel dne 2. 12. 2020 s žalovaným (dále jen „dlužník“) Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které věřitel dlužníkovi vydal platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 40 000 Kč, přitom úvěrový rámec byl sjednán až do výše 500 000 Kč. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 2 500 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Měsíční platba na pojištění pak byla ve výši 5,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Dlužník celkem vyčerpal částku ve výši 60 090 Kč a celkem uhradil 50 478 Kč, z čehož 33 000 Kč bylo alokováno na úhrady kontokorentního úvěru a 17 478 Kč na splátky za zakoupené zboží. Dlužník půjčku řádně nesplácel, proto věřitel úvěr prohlásil za splatný ke dni 31. 1. 2023. Pohledávku ze Smlouvy věřitel postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023, o čemž věřitel dlužníka vyrozuměl. Žalovaný ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 40 283,24 Kč, na nesplaceném úroku 4 351,75 Kč, na poplatku za pojištění schopnosti splácet 998,75 Kč, na smluvní pokutě 462,50 Kč a 14 501,96 Kč, nákladech na vymáhání pohledávky 600 Kč. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. Pro splácení předmětného závazku splátkou 2 500 Kč dlužníkovi měsíčně zbývala částka 7 999 Kč, když bylo vycházeno z čistého měsíčního příjmu dlužníka 13 999 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz Žádostí/Smlouvou o revolvingovém úvěru, platební historií úvěrového účtu, oznámením o postoupení pohledávky a akceptací smlouvy o revolvingu. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy, uzavřené dne 2. 12. 2020 věřitel poskytl dlužníkovi možností volného čerpání peněžních prostředků do výše aktuálního úvěrového rámce 40 000 Kč, nejvýše však do výše úvěrového rámce 500 000 Kč, oproti povinnosti dlužníka úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v závislosti na výši čerpané jistiny, doporučeně ve výši 2 500 Kč, minimálně ve výši 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně však vždy alespoň 500 Kč. Dále má z listiny soud za prokázáno, že věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka vycházel pouze z jím udaného příjmu 13 999 Kč a celkových nákladů domácnosti 3 500 Kč. Z platební historie úvěrového účtu má soud za prokázáno, že dlužník z titulu Smlouvy čerpal několik dílčích částek v celkové výši 55 900 Kč, a to v období od 19. 1. 2021 do 25. 7. 2022 (zde se soud při vyhodnocování obsahu nesrozumitelné listiny orientoval podle pokynu žalobce uvedeného v žalobě, kdy čerpání mělo být v platební historii uvedeno vždy v řádcích označených jako „FIN.VE PROSP. PJC“ popřípadě FIN.VE PROSP. KLT.“ – přitom k ústnímu jednání se žalobce nedostavil a nemohl tak případně dovysvětlit obsah této důkazní listiny, pokud tvrdil, že čerpání bylo realizováno ve větším rozsahu). Z oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že věřitel dlužníkovi dopisem ze dne 24. 2. 2023 oznámil, že pohledávka z titulu Smlouvy byla postoupena na žalobce4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému (žalovaný čerpal) částku ve výši 55 900 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 5 422 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky, smluvní pokutu a jiné poplatky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora citovaného zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet, ovšem toto již neprokázal. Zejména potom neuvedl, z jakých pravidelných měsíčních výdajů dlužníka při zkoumání úvěruschopnosti vycházel. Věřitel se podrobně nezabýval právě výdajovou stránkou dlužníka, a to ani za situace, kdy dlužník uvedl, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Nezjišťoval již, zda tyto děti s ním bydlí ve společné domácnosti, jak jsou staré a jaké mají potřeby, zda bydlí v této domácnosti také s matkou těchto dětí, kolik činí výše nájemného (dlužník uvedl, že bydlí v nájmu), kolik činí další výdaje spojené s bydlením a kolik činí další osobní výdaje dlužníka a dalších osob v domácnosti. Žalobce neprokázal, že by věřitel podrobně zkoumal poměry dlužníka a zejména jeho poměry bydlení ve spojení s výdaji na toto bydlení. Přitom při nejvyšším možném povoleném úvěrovém rámci (500 000 Kč) mohla činit jednotlivá splátka až 25 000 Kč měsíčně, což byl téměř dvojnásobek příjmu dlužníka. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 55 900 Kč (nikoliv 60 090 Kč, jak žalobce v žalobě tvrdil), z níž nevrátil částku 5 422 Kč, která tak na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Proto byla žaloba zamítnuta, pokud jde o všechny ostatní uplatněné nároky s výjimkou nedoplatku jistiny, ovšem sníženého až na holou jistinu ve výši 5 422 Kč, a rovněž pokud jde o veškeré příslušenství pohledávky v podobě úroků či zákonných úroků z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.