10 C 171/2023-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 23 989 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 15 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet pravidelnými 24 měsíčními splátkami, v rámci kterých, pokud jde o 2. až 8. splátku, se měl hradit i smluvní úrok ve výši 735 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnosti dlužníka úvěr splácet, a to porovnáním jeho příjmové a výdajové stránky ve spojení s jeho věkem, vzděláním, zdrojem příjmů, rodinným stavem, počtem dětí a způsobem bydlení, a zároveň provedl lustraci dlužníka v externích úvěrových registrech. Dlužník v rámci procesu uzavírání smlouvy uhradil celkem 2 Kč, dále již na svůj dluh neuhradil ničeho a dluží tak ke dni , datum, na jistině částku 14 998 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za expresní výplatu 199 Kč, poplatcích za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatcích za SMS servis 196 Kč, poplatcích za prodloužení splatnosti 2 970 Kč, úrocích 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladech 1 030 Kč a smluvních pokutách 1 500 Kč.2. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, přitom neoznačil ani nepředložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, že řádně posuzoval schopnosti dlužníka úvěr splácet, s výjimkou předložené karty klienta. Z ní vyplývá, že dlužník ke dni uzavření smlouvy dosahoval příjmu ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, jeho partner 23 000 Kč, pečoval o jedno dítě neznámého věku a jiným společnostem splácel 3 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že dlužník pro čerpání úvěru označil svůj účet č. , č. účtu, . Právě na tento účet byla žalobcem dne , datum, odeslána částka 15 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě.3. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 14 998 Kč. Zbývající částky představují poplatky, úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a řádně prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když věřitel se při tomto zkoumání vůbec nevěnoval podmínkám bydlení dlužníka a zejména výdajům dlužníka či celé jeho domácnosti. V tomto světle je potom stručný údaj o příjmech dlužníka a domácnosti naprosto nedostačující a zavádějící. Nelze tak učinit závěr o tom, zda dlužník byl v době uzavření Smlouvy schopen úvěr splácet. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 15 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.5. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 63 %, žalovaná strana byla úspěšná z 37 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 26 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 26 % z částky 2 231 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 960 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 750 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 221 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 050 Kč.