10 C 192/2023-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 75 400,07 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi platební kartu s úvěrovým rámcem 65 000 Kč, kdy bylo možné čerpat až do výše 500 000 Kč. Dohodnutá měsíční splátka byla stanovena na 4 000 Kč, minimální splátka 5 % z čerpané výše úvěru. Před uzavřením smlouvy věřitel řádně posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet a dospěl k závěru, že úvěr lze poskytnout. Žalovaná za trvání smlouvy vyčerpala celkem 147 612,03 Kč při sjednané úrokové sazbě 22,68 % ročně. Naproti tomu věřiteli uhradila pouze 90 162,10 Kč. Proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru a ode dne následujícího byl věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou ze dne [datum] věřitel pohledávku z titulu předmětné smlouvy postoupil na žalobce. Ke dni tohoto postoupení dlužník dlužil na nesplacené jistině 65 108,95 Kč, nesplaceném smluvním úroku z dlužné jistiny za období od [datum] do zesplatnění úvěru částku 7 285,27 Kč, na smluvní pokutě z nesplacené jistiny za dobu od [datum] do [datum] v částce 10 291,12 Kč a na poplatcích za upomínky 600 Kč Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a ze smluvní pokuty od [datum] do zaplacení, a dále smluvní úrok 22,68 % z dlužné jistiny kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum] v částce 3 641,11 Kč a dále ve výši 15 % za dobu následující až do zaplacení. Konečně také žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování, a to žádostí o spotřebitelský úvěr, akceptací žádosti, platební historií, odstoupením od smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky, zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě platně uzavřené smlouvy čerpala od věřitele finanční prostředky, které sjednaným způsobem řádně nevracela, a postupně jí vznikl dluh ve výši požadované částky, který byl postoupen věřitelem na žalobce. Úvěryschopnost dlužníka byla věřitelem řádně zkoumána a vyhodnocena – dlužníkovi pro splácení zbývalo měsíčně 15 500 Kč s tím, že měl příjem ze zaměstnání, bydlel u rodičů a neměl žádné děti. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, kolik na úrocích případně poplatcích a smluvní pokutě. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl shledán požadavek žalobce na úhradu úroků, poplatků za upomínky i nákladů vymáhání, jakož i úroků z prodlení, a to jak z dlužné jistiny tak i smluvní pokuty. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 16 656 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 043 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 10 350 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 7 bod 5 adv. tar. 4 140 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 900 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 13 odst. 3 adv. tar. 300 Kč, a z částky 2 363 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 11 250 Kč.