10 C 197/2024-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 51 000 Kč představující dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne , datum, s tím, že žalobce žalovanému poskytl částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení již s první splátkou splatnou 15. 11. 2023. Žalovaná částka odpovídá neuhrazené jistině úvěru a nákladům na dvě upomínky pro případ prodlení ve výši 1 000 Kč. 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řásně posouzena s kladným výsledkem.2. Soud provedl důkaz detailem platby a smlouvou o úvěru. Z detailu platby má soud za prokázáno, že dne 31. 10. 2023 bylo ve prospěch žalovaného na účet č. , č. účtu, převedeno celkem 50 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to z účtu žalobce č. , č. účtu, . Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že tato byla účastníky uzavřena dne 31. 10. 2023 a že pro platební styk žalobce a žalovaný označili své bankovní účty, a to , č. účtu, resp. , č. účtu, ; žalobce v rámci úvěruschopnosti žalovaného vycházel z jím udaného čistého měsíčního průměrného příjmu z podnikání za poslední tři měsíce ve výši 60 112 Kč a dále z jím uvedených skutečností, že je ženatý, vyživuje jedno dítě, náklady na bydlení činí měsíčně 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky žalovaného činí 17 942 Kč a dále má další jednorázové závazky z mikroúvěrů; měsíčně splácí úvěry u , právnická osoba, – 3 000 Kč, , právnická osoba, – 2 000 Kč, , právnická osoba, – 2 000 Kč, , právnická osoba, 1 375 Kč, , právnická osoba, – 500 Kč, a další čtyři blíže nespecifikované úvěry – 1 050 Kč resp. 350 Kč, resp. 250 Kč, resp. 150 Kč; jednorázové úvěry žalovaný byly čerpány u , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a.s. a , právnická osoba, v celkových sumách 15 000 Kč, resp. 7 000 Kč, resp. 6 000 Kč, resp. 4 000 Kč. Ostatní důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost a zjištění shora uvedená uzavřel do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.3. Předmětná smlouva byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena dne 1. 4. 2019, proto se na daný právní vztah mimo ust. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, použije v době uzavření smlouvy účinná úprava zák. č. č.267/2016 Sb., když věřitel (kapitálová společnost) podniká ve finančnictví, a to jeho nebankovní části; smlouvu tedy uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 odst. 1 písm. d) naposledy cit. zákona).4. Podle zák. č. 267/2016 Sb.,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalovanému skutečně vyplatil na bankovní účet. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, z níž nebylo dle tvrzení žalobce dosud nic uhrazeno. Zbývající částka představující náklady upomínání, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však není žádána po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce netvrdil ani neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Z předložené smlouvy o úvěru sice bylo zjištěno, že jakési posouzení úvěruschopnosti proběhlo, ovšem ze skutečností tímto procesem zjištěných již nebyly učiněny správné závěry. Předně, žalobce se vůbec nezabýval o formu bydlení žalovaného, a proto nelze mít za ověřené náklady na bydlení ve výši pouze 3 000 Kč měsíčně. Dále, žalobce zmiňuje tři výpisy z účtu žalovaného pro období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, tyto však nedokládá. Konečně a zejména, žalobce operuje s žalovaným udaným (nikoliv však doloženým) pravidelným příjmem z podnikaní v průměrné výši okolo 60 000 Kč měsíčně. Toto však již naprosto nekoresponduje z dalšími zjištěními žalobce, konkrétně s tím, že žalovaný má několik jiných úvěrových závazků. Konkrétně se jedná o 9 úvěrových závazků s výší měsíčních splátek od 150 Kč do 3 000 Kč, a dále o čtyři jednorázové úvěrové závazky s hodnotou jistiny od 4 000 Kč do 15 000 Kč. Soudu se jeví jako nedostatečný závěr o úvěruschopnosti žalovaného za situace, kdy tato osoba s tvrzeným měsíčním příjmem přes 60 000 Kč je takto zadlužena, dokonce osoba s takovým příjmem čerpá úvěry v nízkých výších jako 4 000 Kč či 6 000 Kč. Takové množství živých úvěrů žalovaného mělo být pro žalobce signálem k podrobnějšímu zkoumání jeho poměrů a přinejmenším měl žalobce ověřit, jestli konkrétní úvěry jsou spláceny včas a řádně; v tomto směru nemusely být údaje v registrech, které žalobce za tím účelem lustroval aktuální. Všechny tyto pochybnosti mohl žalobce rozptýlit či dokonce vyvrátit prostřednictvím důkazu v podobě výpisu z účtu žalovaného za dobu před poskytnutím úvěru, který dokonce zmiňuje v tom smyslu, že s ním při zkoumání úvěruschopnosti pracoval, ovšem takovýto listinný důkaz soudu nepředložil a k ústnímu jednání se nedostavil. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 50 000 Kč, kterou dosud nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží žalobci, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (96 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 11 750 Kč, a to z plné částky 12 240 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 040 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 7 bod 5 adv. tar. 3 100 Kč, a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 900 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 13 odst. 3 adv. tar. 300 Kč.