10 C 220/2023-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 4. 4. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 12 141,67 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel dne 22. 12. 2021 s žalovaným jako dlužníkem smlouvu poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva) se sjednaným rámcem 40 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty a byl povinen čerpaný úvěr splácet splátkou ve výši 4 % aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatná v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, věřitel využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky. Věřitel úvěr zesplatnil ke dni 22. 11. 2022. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Postupně dlužník načerpal částku v souhrnné výši 39 989 Kč a uhradil na splátkách částku v souhrnné výši 36 052 Kč, po zesplatnění potom další částku 3 000 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 055,67 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 939 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně, a to z částky 9 055,67 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení (za období od 23. 11. 2022 do 4. 4. 2023 v sazbě 26,28 % a kapitalizováno žalobcem na částku 1 243,37 Kč) a zákonný úrok z prodlení z částky 12 141,67 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů.2. Z kalendáře má soud za prokázáno, že v rámci smlouvy č. , hodnota, žalovaný načerpal jednorázově formou nákupu zboží na splátky částku 39 989 Kč a na tuto smlouvu uhradil celkem částku 36 052 Kč. Z karty klienta má soud za prokázáno, že dlužník byl v době uzavření smlouvy ženatý, splácel jiným věřitelům celkem 15 000 Kč měsíčně, bydlel ve vlastním bytě nebo domě, měl dvě děti neznámého věku a příjem měl měsíčně 35 000 Kč, příjem jeho partnera činil 38 000 Kč. Jiné poměry nebyly věřitelem zjišťovány ani zkoumány, zejména potom přesnější podmínky bydlení včetně výdajů na bydlení jakož i všech ostatních výdajů dlužníka případně členů jeho společné domácnosti. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádná další skutková zjištění pro jejich nadbytečnost.3. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku vyčerpané jistiny. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 39 989 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 937 Kč. Zbývající částky představují poplatky, smluvní pokuty, kapitalizované a běžící úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení, vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že věřitel v případě dlužníka jakkoliv nezkoumal jeho výdajovou stránku ani konkrétní podmínky bydlení, nemohl tak mít žádnou představu o tom, jaké pravidelné měsíční výdaje dlužník na bydlení vynakládá, a zda bydlí v bytě anebo v domě, kdy náklady na bydlení se podle toho budou podstatně lišit. Věřitel se ani podrobněji nezabýval, o jak staré děti dlužník pečuje, pokud vůbec, nemohl tak mít představu ani o tom, jaké finanční prostředky dlužník vynakládá na péči a výživu ve vztahu k těmto dětem. Pakliže potom věřitel operoval s příjmem partnera dlužníka, o tomto partnerovi nejsou v kartě klienta vůbec žádné informace, nelze tak dovozovat, že partner se na splátkách u předmětné smlouvy mohl podílet. Nadto všechno věřitel měl o dlužníkovi informaci, že je zadlužen, když jiným věřitelům splácí měsíčně již 15 000 Kč. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka značně nezodpovědně, a proto nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 39 989 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci až do projednání věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.