10 C 252/2023-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 11. 2023 a doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 7. 2. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 324 020,26 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., sídlem v , adresa, , IČ , IČO, , dále jen věřitel, uzavřel dne 4. 9. 2019 s žalovaným (dále jen dlužník) smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které byl dlužníkovi následně poskytnut úvěr ve výši 364 000 Kč, který se dlužník zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 795 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 10. 2019 s tím, že součástí každé splátky byl úrok ve sjednané sazbě 12,9 % ročně. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, věřitel využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky. Věřitel úvěr zesplatnil ke dni 29. 4. 2023. Žalovaná částka sestává z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 315 987,06 Kč, úroků kapitalizovaných ke dni 1. 7. 2023 ve výši 7 133,20 Kč a ke stejnému datu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 031,32 Kč, dále též z poplatků ve výši 900 Kč. Jistina úvěru je potom tvořena nedoplatkem úvěru a kapitalizovaným úrokem. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením odeslaným dne 19. 7. 2023. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem posouzena úvěruschopnost dlužníka na základě zhodnocení informací získaných od dlužníka, zejména pokud jde o jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Zejména s ohledem na výši příjmu dlužníka dospěl věřitel k názoru, že schopnost dlužníka úvěr splácet bude dostatečná. Žalobce dále doplnil, že žalovaný na splátky předmětného úvěru uhradil v období od 15. 10. 2019 do 12. 1. 2022 celkem sumu 219 571,71 Kč.2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2019 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako klient (dlužník) a osoba oprávněná jednat za věřitele listinu takto nadepsanou. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 364 000 Kč a jeho splácení v měsíčních splátkách po 5 975 Kč, jejichž součástí byla i úhrada úroků ve sjednané sazbě 12,9 % ročně. Účelem poskytnutí tohoto úvěru bylo splacení závazků dlužníka z titulu úvěru poskytnutého věřitelem dlužníkovi dříve a vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Z dokumentu nazvaného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ má soud za prokázáno, že v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti dlužník ke dni 4. 9. 2019 uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 22 000 Kč, bydlí v nájmu, za nějž platí měsíčně 7 500 Kč. Na základě dat sdělených dlužníkem v kombinaci s interními informacemi banky potom věřitel stanovil životní výdaje dlužníka na 12 020 Kč, což znamenalo, že při dlužníkovu splátkovém zatížení ze stávajících závazkových vztahů (2 927 Kč) a jeho příjmech, zůstává dlužníkovi dostatek finančních prostředků (13 278 Kč), z nichž by pohodlně platil splátku předmětného úvěru ve výši 5 795 Kč. Konečně žalobce upřesnil, že předmětný úvěr byl dlužníkovi poskytnut za účelem konsolidace předchozího úvěru poskytnutého dlužníkovi rovněž věřitelem dne 15. 8. 2019 (splátka 4 297 Kč), a že tento úvěr z 15. 8. 2019 sloužil rovněž ke konsolidaci dalšího předchozího úvěru, který dlužník ve výši 200 000 Kč čerpal dne 31. 7. 2019 u jiného věřitele (splátka 3 553 Kč). To již u dlužníka ovšem trvalo jiné úvěrové zatížení, a to přibližnou splátkou 1 250 Kč měsíčně z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem dne 26. 2. 2015 (limit 15 000 Kč), a splátkou 1 677 Kč měsíčně z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a jiným věřitelem dne 18. 12. 2018. Z výpisů z běžného účtu dlužníka má soud za prokázáno, že v měsících březen až červen 2019 vykazoval konečný zůstatek dlužníka na tomto jeho účtu vždy částku zhruba odpovídající vyčerpanému limitu kontokorentního úvěru ve výši 15 000 Kč, konkrétně v březnu -15 182,03 Kč, v dubnu -12 353,30 Kč, v květnu -15 197,89 Kč a v červnu -13 684,49 Kč. V těchto, i dalších měsících červenci a srpnu, potom dlužník na účtu přijímal resp. z účtu hradil příjem ze zaměstnání resp. nájemné ve věřitelem i dlužníkem deklarované výši. Konečný zůstatek v červenci 2019 činil +174 799,90 Kč, když posledního dne v měsíci žalovaný čerpal bezhotovostně úvěr ve výši 200 000 Kč. V měsíci srpnu činil konečný zůstatek +35 800,58 Kč, když 15. 8. 2019 žalovaný čerpal bezhotovostně konsolidační úvěr ve výši 58 503,50 Kč, naproti tomu v rozmezí 2. 8. 2019 až 30. 8. 2019 provedl platby kartou v celkové sumě 121 860 Kč ve prospěch společností , Anonymizováno, či , právnická osoba, . při výši jednotlivých plateb od 10 Kč až 5 000 Kč (platba 10 Kč se objevila pouze v jednom případě, nejčastěji se jednalo o položky 500 Kč a 1 000 Kč). Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 18. 7. 2023 odeslaným následujícího dne dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce.3. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 364 000 Kč, kterou žalovaný vrátil pouze částečně, a to platbami v celkové výši 219 571,71 Kč. Zbývající částky představující zejména smluvní úrok vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Jak ale vyplývá z provedeného dokazování, omezil se pouze na strojové porovnání dlužníkových příjmů a výdajů, aniž přihlédnul též k problematické osobě dlužníka, neboť z výpisu z účtu pro měsíc srpen jednoznačně vyplývá, že dlužník byl osobou se sklonem k hazardu. V podstatě je možno zjištěné shrnout tak, že věřitel dlužníkovi půjčil na to, aby dlužník mohl hrát hazard. Nelze také přehlédnout, že před čerpáním jednotlivých úvěrů byl dlužník se svými financemi stále „na nule“, neboť na svém účtu nebyl schopen dorovnat (ovšem povolený) debetní zůstatek. Věřitel dlužníkovi poskytl úvěr v situaci, kdy byl dlužník zadlužený takovým způsobem, že se pokoušel své dluhy konsolidovat, namísto aby je splácel svými vlastními finančními prostředky. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 364 000 Kč, kterou v rozsahu sumy 144 428,29 Kč nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze