16 C 261/2023-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 21 014 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky ode dne podání žaloby u soudu do úplné úhrady. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytu číslo , Anonymizováno, v budově č. p. , číslo, v obci , adresa, společně se spoluvlastnickým podílem o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , číslo, a pozemcích parcelní číslo st. , číslo, , bytová jednotka zapsaná na LV číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, , v obci , adresa, u , anonymizováno, Dále žalobce v podané žalobě uvedl, že žalovaný nedostává svým závazkům úhrady příslušných plateb do fondu oprav a služeb a za období od března 2023 do října 2023 má žalovaný dluh ve výši celkem 21 014 Kč, z toho na platbách do fondu oprav částku 5 390 Kč a do fondu služeb částku 15 624 Kč. Dále žalobce v podané žalobě již jen uvedl, že žalovaný byl vyzván k úhradě této částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2023, žalobci však dosud ničeho nezaplatil.2. Již v rámci přípravy jednání byl žalobce usnesením ze dne 15. ledna 2024, č. j. 16 C 261/2023-12, vyzván k doplnění žalobních tvrzení uvedením, z čeho vyplývá závazek (povinnost) žalovaného k úhradě příslušných plateb do fondu oprav a služeb a z čeho vyplývá závazek (povinnost) žalovaného k úhradě příslušných plateb do fondu oprav a služeb právě v takové výši, jaká je žalována, tedy kolik činí výše příspěvku, za jaké období a podobně a kdy na základě čeho nastala splatnost příslušných příspěvků do fondu oprav a do fondu služeb, které jsou žalobou uplatňovány.3. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala svým podáním ze dne 17. ledna 2024 v němž pouze uvedla, že dle pokynu soudu v příloze zasílá podklady, ze kterých vyplývá kdy a kým byla schválena výše plateb do fondu oprav a služeb včetně průvodního dopisu obstaravatelské kanceláře.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. K jednání nařízenému ve věci na den 14. května 2024 se účastníci nedostavili, přičemž žalobce, respektive jeho zástupkyně svou neúčast u jednání předem písemně omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.6. Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí mimo jiné obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.7. Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svou povinnost tvrzení, uloženou mu ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Úplné vylíčení rozhodujících skutečností pak soudu umožňuje i přezkum z hlediska příp. existence překážek řízení (nedostatku podmínek řízení) a to pak i zejména věci zahájené (litispendence) a věci rozsouzené (rei iudicate).8. Je povinností žalobce vylíčit všechny skutečnosti, které jsou právně rozhodné z hlediska identifikace žalobního skutku ve vztahu k příslušné skutkové podstatě obsažené v dané právní normě, která by měla být aplikována. Rozhodující skutečnosti je proto zapotřebí vylíčit v takovém rozsahu, aby v něm byly obsaženy všechny znaky příslušné právní normy. Z tohoto pohledu je žaloba úplná potud, pokud obsahuje znaky hypotézy právní normy, na základě které žalobce svůj uplatněný nárok odvozuje (i když jinak není povinností žalobce tvrdit, která právní norma má být na skutkový stav aplikována). Není přitom povinností soudu, ani mu dokonce nepřísluší tuto činnost žalobce v řízení nahrazovat, protože by to bylo porušením rovnosti účastníků, neboť by tak soud v podstatě poskytoval žalobci ve sporu právní pomoc, což je ovšem činností advokáta.9. Jestliže se proto žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 21 014 Kč jako dlužných plateb do fondu oprav a do fondu služeb, pak vedle tvrzení, že žalovaný je vlastníkem bytu v bytovém domě (což bude zřejmě základní předpoklad k tomu, koho stíhá povinnost k placení těchto příspěvků) měla poskytnout také další k tomu příslušná tvrzení, na základě nichž je tento žalobní požadavek vystavěn, tedy přesně v tom směru, v jakém žalobce byl k doplnění těchto chybějících tvrzeních vyzván již v rámci přípravy jednání. Žalobce o těchto dalších skutečnostech netvrdil již ničeho a spokojil se pouze s konstatováním výsledku, respektive s tvrzením o výši konečného dluhu, aniž by tento výsledek podpořil jakýmkoliv svým tvrzením v tomto směru. V žádném případě přitom nepřísluší, aby sám tato tvrzení extrahoval z důkazních listin soudu, neboť soud by se tím jednak dostával do role zástupce účastníka, jednak by tím popřel i procesní logiku, neboť až tvrzené se prokazuje, a nikoliv že z prokázaného se zpětně dovozuje, co žalobce vlastně chtěl tvrdit. Jestliže žalobce proto soudu ve svých tvrzeních nepodává ucelený obraz o tom, na čem svůj nárok vystavěl (a tedy porušil svou povinnost podle § 79 o.s.ř. vylíčit řádně skutkový děj), pak soud nebude tuto jeho činnost nahrazovat. V konečném důsledku by to totiž do budoucna mohlo také znamenat, že obecně žalobci soudu pouze předloží určitý svazek listin s odůvodněním, že z nich plyne pro ně nějaký nárok, například na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a vše podstatné nechť si těchto listinách vyhledá již soud, například objednávku, přijetí této objednávky, dodací list, fakturu, výzvu k zaplacení, apod. a z těchto listin si sestaví onen žalobní příběh, na základě něhož žalobce případně chtěl svůj nárok uplatnit. Tedy taková žaloba by zněla tak (ostatně naprosto shodně tak žalobu koncipoval žalobce), že žalobce se žalovaným uzavřel kupní smlouvu číslo XYZ a žalovaný z titulu této smlouvy jí dluží částku XY - vše přitom vyplývá z předložených listin.10. Žalobce, ač byl na nedostatek žaloby spočívající v deficitu žalobních tvrzení již v rámci přípravy jednání soudem upozorněn a byl vyzýván k doplnění těchto chybějících skutečností, tak přes tuto výzvy soudu neučinil. Svou neúčastí u soudního jednání se pak zároveň i připravil o dobrodiní opětovného poučení ze strany soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. doplnit tyto chybějící tvrzení. Pak ovšem nezbylo, než pro neunesení břemene tvrzení žalobu zcela zamítnout.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení zcela úspěšnému žalovanému, kterému by tak příslušelo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšnému žalobci, žádné nevznikly.