17 C 228/2023-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 581,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo]. Na jejím základě mu poskytla převodem na účet 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] 220 Kč a poplatek za informační [anonymizováno] servis 58 Kč, vše do 6. 2. 2023. Pro případ prodlení s vrácením peněz se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny dluhu. Žalovaný nic nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje i smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] v částce 1 793,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr až 13 000 Kč převodem na účet [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 7. 1. 2023 spolu s poplatkem 3 510 Kč za sjednání úvěru, 110 Kč měsíčně za službu [anonymizována dvě slova] a 29 Kč měsíčně za informační [anonymizováno] servis. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a výše uvedené číslo účtu (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datovaná [datum]). Na tento účet odeslala žalobkyně [datum] částku 13 000 Kč s variabilním symbolem [číslo], přičemž se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný (přehled bankovních transakcí, sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně vyzvala žalovaného na adresu [adresa žalovaného], kterou uvedl ve smlouvě, k úhradě dlužné částky dle této smlouvy do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby z [datum] s poštovním podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 5. Žaloba je důvodná pouze částečně. 6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. 7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, dále že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného 22 979 Kč; ani k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Na výzvu soudu, aby svá tvrzení blíže konkretizovala a navrhla důkazy, nijak nereagovala a k jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou. 8. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky [částka] bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě do tří dnů. Výzva byla podána na poště [datum], podle běžné praxe musela být doručena nejpozději do tří dnů, tedy do 14. 9. 2023, lhůta k plnění pak uplynula 17. 9. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, takže žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 13 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 5 581,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tedy měla úspěch co do 70 % uplatněného nároku a neúspěch co do 30 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 40 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 452 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 40 % z částky 2 452 Kč činí 981 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednot