37 C 232/2023-73 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 18. 10. 2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 81 078 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný byl v šedesáti jedna (61) případech přistižen přepravní kontrolou na spoji, jehož provozovatelem je dopravce , právnická osoba, ., přičemž bylo zjištěno, že cestuje bez jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen zaplatit dlužné jízdné spolu s přirážkou celkem ve výši 81 078 Kč, což neučinil a svůj dluh neuhradil, pohledávka za žalovaným byla poté na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena dopravcem na žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalovaný ani žalobce se k jednání nedostavili, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.4. Z žalobcem předložených dohod s cestujícím soud zjistil, že žalovaný cestoval celkem 61x na linkách hromadné přepravy osob provozovaných dopravcem , právnická osoba, ., na výzvu kontrolora dopravce se žalovaný neprokázal při těchto jízdách platným jízdním dokladem, na základě čehož se zavázal uhradit jízdné ve výši celkem 1 078 Kč a přirážku k jízdnému ve výši ve výši celkem 80 000 Kč, tento dluh dosud neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka dopravce za žalovaným ve výši 81 078 Kč postoupena z dopravce , právnická osoba, , na žalobce.5. Podle ust. § 1879 a ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odstavce 6 téhož zákonného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odstavce 3 téhož zákonného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se neprokázal v 61 případech kontrolorovi právního předchůdce žalobce, který je provozovatelem hromadné dopravy osob, při cestování jeho dopravními prostředky platným jízdním dokladem, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit jak jízdné, tak i přirážku k jízdnému. Smlouvou o postoupení pohledávky pak byla pohledávka dopravce , právnická osoba, . za žalovaným postoupena na žalobce Důvodný je i nárok žalobce na požadované příslušenství – úrok z prodlení, když žalovaný nezaplatil dlužné jízdné a přirážku k jízdnému ani v dodatečných lhůtách poskytnutých žalobcem, respektive dopravcem, od uplynutí těchto lhůt je v prodlení s úhradou žalovaných částek dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, dle ust. § 1970 občanského zákoníku má tedy žalobce také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobcem požadovaná výše úroku z prodlení při tom odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.8. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, částku 17 284 Kč představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění. Podle ust. § 7 bod. 5., ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v této věci částku 4 380 Kč, a to za tři úkony právní služby spočívajících v:- převzetí věci a přípravě zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu),- výzva k plnění (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu),- podání žaloby (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu),celkem tedy 13 140 Kč,dále pak má zástupce žalobce nárok na paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby výše uvedené,a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 244 Kč, celkem náklady tedy ve výši 17 284 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.