10 C 187/2025-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 6. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 60 412,47 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 17. 6. 2020 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěrový rámec 60 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,38 % z výše úvěrového rámce. Věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnosti dlužníka úvěr splácet, kdy údaje získané od dlužníka vyhodnotil na základě statistických modelů. Dlužník celkem načerpal částku 60 000 Kč, na úvěr uhradil celkem 74 904 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 3. 6. 2025 a dlužník byl vyzván k úhradě dluhu. Nadále dluží žalovanou částku (z níž jistina představuje 57 547,02 Kč, poplatky za pojištění 635,45 Kč, náklady na vymáhání 730 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč) spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení za den 18. 6. 2025 ve výši 19,86 Kč a zákonného 12 % úroku z prodlení z částky 60 412,47 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že smlouva je neplatná pro nemravné úroky a poplatky, byla sjednána telefonicky, kdy věřitel ani řádně nezjišťoval její poměry. Věřitel při sjednávání smlouvy zjišťoval její rodinný stav, počet vyživovacích povinností, příjmy, výdaje i poměry bydlení, ovšem nezajímala ho konkrétní výše těchto výdajů ani nákladů bydlení, dokonce ani věk dětí, k nimž má vyživovací povinnost. Na pohledávce přeplatila 14 904 Kč a žádala smlouvu zrušit, když se dostala do finanční tísně. Za tím účelem oslovila finančního arbitra, na jehož výzvy věřitel nereagoval, odmítal jednat také se samotnou žalovanou.3. Ze shodných tvrzení obou účastníků (žalobce v podání ze dne 4. 9. 2025 – č.l. 21 spisu, žalovaná v podání ze dne 29. 7. 2025 – č.l. 13 spisu, a dále během ústního jednání) vzal soud za své zjištění, že úvěruschopnost dlužníka byla stanovena na základě statistických modelů poté, co věřitel od dlužníka získal údaje o osobním, rodinném stavu a jeho příjmu ze zaměstnání. Takto věřitel zjišťoval pouze výši příjmu dlužníka (již ho však neověřoval), zjistil, že dlužník je rozvedený, bydlí ve vlastním (neupřesnil však zda v domě nebo bytě), a má dvě vyživovací povinnosti k dětem (věk nezjišťoval). Konkrétní výdaje dlužníka věřitel nezjišťoval, stanovil je na základě statistických modelů.4. Soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou a splátkovým kalendářem, z nichž má za prokázáno, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 17. 6. 2020 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěrový rámec 60 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,38 % z výše úvěrového rámce (smlouva). Dlužník úvěr vyčerpal jednorázově a v plné výši dne 18. 6. 2020 a od té doby uhradil 9 splátek po 1 500 Kč, a následně 43 splátek po 1 428 Kč, poslední dne 22. 2. 2025 (kalendář).5. Tato skutková zjištěni soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování či činil další skutková zjištění z provedených důkazů pro nadbytečnost.6. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 60 000 Kč, která mu byla vrácena s přeplatkem. Smluvní ujednání o úroku z úvěru, smluvní pokutě, pojistném a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce v řízení sám tvrdil, že úvěruschopnost posuzoval tak, že neúplné údaje o dlužníkovi doplnil na základě statistických modelů (zejména dlužníkovy výdaje), a o tyto závěry potom výsledky zkoumání úvěruschopnosti opřel. Věřitel, aniž by si ověřil dlužníkovy příjmy, a aniž by si zjistil, zda dlužník bydlí v domě či bytě, jak staré jsou děti, k nimž má dlužník vyživovací povinnosti, a zejména jaké další pravidelné měsíční výdaje dlužník má, uzavřel, že na základě statistických modelů je dlužník schopen úvěr splácet. Věřitelé obecně v podobných případech k výzvám soudů, aby vysvětlili a popsali, jak konkrétně zkoumali úvěruschopnost dlužníka, se zaštiťují judikaturou všech možných soudů až po Evropský soud pro lidská práva, která podle nich nedává jasný návod či postup, jak konkrétně má či nemá věřitel zkoumat. Věřitelé si však neuvědomují, že uzavřením smlouvy vstupují s dlužníkem do právního vztahu a je v nejlepším zájmu věřitele (nikoli dlužníka!!), aby úvěruschopnost byla zkoumána co nejpečlivěji; ovšem za předpokladu, že věřitel hodlá v tomto právním vztahu vystupovat a jednat poctivě. Soud je znepokojen tím, že věřitelé se v rámci posuzovávání úvěruschopnosti spokojují s minimem potřebného, než aby se o svém smluvním partnerovi snažili zjistit maximum možného. Na základě informací, které věřitel zjistil o dlužníkovi v projednávaném případě, nemohl řádně posoudit schopnosti dlužníka úvěr splácet, když vůbec nezjišťoval výdajovou stránku členů domácnosti – dlužníka a jeho dětí, dokonce ani nezjišťoval, kdo všechno žije s dlužníkem ve společné domácnosti a ani, zda dlužník bydlel v domě anebo bytě, byť svém. V tomto světle je informace o příjmech dlužníka a statistické vývody o příjmech a výdajích domácnosti naprosto nedostačující a zavádějící. Nelze tak učinit závěr o tom, zda byl v době uzavření Smlouvy dlužník schopen úvěr splácet. A to bez ohledu na skutečnost, že skutečně řádně splácel, neboť v tomto případě se nemuselo jednat o finanční prostředky dlužníka, nýbrž o finanční prostředky kupř. půjčené od třetích osob. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 60 000 Kč, kterou přeplatil, proto se bezdůvodně neobohatil, pakliže by měl soud reflektovat speciální zákonnou úpravu skutkové podstaty bezdůvodného obohacení v zákoně o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, aniž cítil potřebu se zabývat dalšími věcnými námitkami žalované, zejména pokud jde o informace, kterých se jí dostalo od zaměstnance žalobce, a to ve smyslu celkové částky, kterou bude muset uhradit do kterého data – žalovaná namítala, že plnila přesně podle pokynů této osoby udělených v rámci předmětného telefonátu, jistinu zcela uhradila, přesto dluh vystoupal na více než dvojnásobek.8. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží žalované, která ve věci zaznamenala plný procesní úspěch, náhrada nákladů řízení; žalovaná se ovšem práva na tuto náhradu vzdala, což bylo zohledněno ve výroku II. rozsudku.