10 C 198/2025-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 1. 8. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 81 086,48 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 14. 1. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 1), resp. dne 5. 10. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 2), resp. dne 23. 1. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 3). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč resp. 20 000 Kč resp. 18 000 Kč. Pokud jde o Smlouvu 1, od té dlužník odstoupil a byl tak povinen vrátit poskytnutou jistinu, což neučinil. Pokud jde o Smlouvu 2 a 3, dlužník se zavázal poskytnuté částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 24 946 Kč resp. 18 918 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč resp. 7 922 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč resp. 7 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 164 Kč v případě Smlouvy 2 a pojistného ve výši 3 096 Kč v případě Smlouvy 3, a to v 21 resp. 24 měsíčních splátkách po 2 141 Kč resp. 1 539 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 5. 7. 2022 resp. 23. 1. 2022. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátky uhradil dne 1. 3. 2021. Dlužník tak dlužil, pokud jde o smlouvu 2 (částečná úhrada 5 450, č zohledněna) na jistině částku 18 984,95 Kč a na souhrnném poplatku částku 20 511,05 Kč (požadováno 19 123,53 Kč), a pokud jde o smlouvu 3 (částečná úhrada 18 650 Kč zohledněna) na jistině částku 9 868,39 Kč a na souhrnném poplatku částku 8 399,61 Kč (požadováno pouze 7 109,61 Kč. Pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením ze dne 16. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru (3x) a zákaznickou kartou (3x), oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022. Ze Smluv 1, 2 a 3 má soud za prokázáno, že žalovaný na jednotlivých smlouvách potvrdil převzetí hotovosti ve výši 26 000 Kč resp. 20 000 Kč resp. 18 000 Kč, a svou povinnost splácet úvěr měsíčními splátkami 2 761 Kč resp. 2 141 Kč resp. 1 539 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 12. 4. 2014 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, má jedno nezaopatřené dítě rok narození 2005 a pracuje jako OSVČ v oboru lesnická činnost; příjmy domácnosti představují 30 000 Kč měsíčně, běžné měsíční výdaje domácnosti 20 548 Kč, z čehož vyplývá použitelná rezerva pro splácení zápůjčky ve výši 9 542 Kč měsíčně; k zákaznické kartě byly doloženy OP, živnostenský list a nájemní smlouva. Ze zákaznické karty ze dne 22. 1. 2020 (ke Smlouvě 3) má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení spolubydlení, osobní stav rozvedený, bez vyživovacích povinností, zaměstnání na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 25 456 Kč, další čisté příjmy domácnosti 14 000 Kč, interní splátky 800 Kč a odhadované měsíční výdaje dlužníka 3 000 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 1. 10. 2020 (ke Smlouvě 2) má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení spolubydlení, osobní stav rozvedený, bez vyživovacích povinností, zaměstnání na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 25 876 Kč, další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, interní splátky 2 339 Kč a odhadované měsíční výdaje dlužníka 2 500 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 14. 1. 2021 (ke Smlouvě 1) má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení spolubydlení, osobní stav rozvedený, bez vyživovacích povinností, zaměstnání na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 25 876 Kč, další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, interní splátky 4 480 Kč a odhadované měsíční výdaje dlužníka 2 500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu všech smluv byly postoupeny na žalobce.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěrů. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 26 000 Kč resp. 20 000 Kč resp. 18 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku v celkové výši 39 900 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec všechny smlouvy o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat schopnosti dlužníka úvěry splácet. Ze všech třech zákaznických karet vyplývá, že věřitel se omezil pouze a výhradně na zkoumání příjmů dlužníka event. Také jeho domácnosti. Pokud jde o příjmy dlužníka, ty byly ověřeny výplatními páskami, pokud jde o příjmy domácnosti, není zřejmé, o jaké a čí příjmy se jedná. Pakliže hodlal věřitel do celkových poměrů dlužníka zahrnout poměrně významné příjmy domácnosti, bylo nutné také na druhou stranu zohlednit i výdaje domácnosti, to se však už nestalo. Věřitel dokonce nezkoumal ani výdaje samotného dlužníka, když se spokojil s uvedením naprosto nereálné částky výdajů ve výši 3 000 Kč, která se dokonce v dalších dvou případech (zcela proti logice a zákonitostem trhu) snížila na 2 500 Kč. Na dotaz soudu, zda věřitel při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka v každém konkrétním případě zkoumal také výdajovou stránku v souvislosti s celou domácností dlužníka, žalobce nedokázal reagovat. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení, když nejméně zcela rezignoval na zkoumání výdajové stránky dlužníka příp. jeho domácnosti, a z tohoto důvodu je nutné všechny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhodnotit jako neplatné; a to jak Smlouvy 2 a 3, tak také Smlouvu 1, od které dlužník odstoupil. K neplatnosti každé smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku v celkové výši 64 000 Kč, z níž nevrátil částku celkem 39 900 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy každá ze stran sporu ve věci zaznamenala přibližně stejný procesní úspěch.