10 C 262/2025-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 7. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 13 730 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 6. 3. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 9 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy, z nichž poslední byla splatná dne 30. 4. 2019. Dlužník půjčku řádně nesplácel a uhradil pouze 8 620 Kč. Ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 10 678,89 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 3 051,11 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný do 29. 11. 2019 ve výši 595,79 Kč a běžící od následujícího dne do zaplacení, a roční 18,96 % úrok kapitalizovaný do 29. 11. 2019 ve výši 1 197,96 Kč a běžící od následujícího dne do zaplacení. Věřitel postoupil pohledávku na žalobce, což dlužníkovi oznámil. Žalobce dále uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 3. 2018 má soud za prokázáno, že se jedná o smlouvu o zápůjčce a že dlužník od věřitele obdržel částku 5 280 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a že částka 6 720 Kč byla v jeho prospěch použita k vyrovnání předešlého jiného závazku. Celkem tak dlužník obdržel částku 12 000 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 6. 3. 2018 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, je svobodný, bezdětný, bez anebo se základním vzděláním, je zaměstnán na dobu určitou od října 2017 do 30. 9. 2018 s čistým příjmem 12 000 Kč měsíčně, což je jeho jediný příjem; osobní výdaje má měsíčně 3 500 kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně, splácí úvěr splátkou 840 Kč měsíčně; doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 29. 11. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobce.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 3 380 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované i běžící úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když ze zákaznické karty vyplývá, že nejméně náklady na bydlení byly uvedeny v nereálné výši; nereálná byla rovněž výše ostatních měsíčních nákladů, nadto není zřejmé, že listiny, o nichž věřitel v zákaznické kartě uvedl, že byly předloženy, skutečně předloženy byly, když zákaznické karta byla sepsána ve stejný den jak samotná smlouva včetně předání hotovosti. Ze zákaznické karty je rovněž zřejmé, že žalovaný měl zaměstnání a tedy jistotu svého jediného příjmu sjednáno pouze do 30. 9. 2018, půjčku měl splácet až do dubna 2019. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 12 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.