10 C 265/2025-22 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 8. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 14 938 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 4. 12. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které dlužník bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru spolu s poplatkem ve výši 2 938 Kč byly po zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s placením splátek splatné 5. 4. 2025. Ode dne následujícího žalobce, na kterého byla pohledávky postoupena, požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobce k výzvě soudu neuvedl nic konkrétního s tím, že je pouze v dobré víře, že tak věřitel učinil řádně. Listiny k tomu žádné nepředložil, neboť jimi nedisponuje.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl dlužníkovi částku ve výši 12 000 Kč, kterou dlužník nevrátil. Zbývající částku představující poplatek za poskytnutí úvěru vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce netvrdil a ani neprokázal, jakých v době uzavření smlouvy o úvěru dosahoval dlužník příjmů či zda byl dokonce zaměstnán, jaké byly jeho osobní, rodinné a majetkové poměry a jaké měl pravidelné měsíční výdaje. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 12 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. V souladu s ust. § 142a o.s.ř. odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (60 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 1 206 Kč, a to z částky 2 010 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč (Sazebník poplatků zák. č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 800 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), když za jeden náleží 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 200 Kč, když za jeden náleží 100 Kč, a z DPH ve výši 210 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované. Předžalobní upomínka nebyla dlužníkovi zaslána advokátem, proto za ni odměna ani paušální náhrada nepřísluší.