10 C 315/2025-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 7. 10. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 20 107 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel dne 23. 3. 2025 s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru, na základě které byla dlužníkovi následně poskytnuta peněžní částka 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Tuto částku se následně dlužník zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Toto se však nestalo, dlužník uhradil pouze dne 22. 4. 2025 1 Kč a dne 23. 5. 2025 1 Kč. Proto žalobce dále požadoval úhradu zbylé jistiny 14 999 Kč, poplatku 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatků za SMS servis 147 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 2 969 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut 900 Kč. Z celé této souhrnné částky potom požadoval také zákonný úrok z prodlení 11,5 % ročně od 8. 10. 2025 a za dobu od 20. 9. 2025 do 7. 10. 2025 potom tento úrok kapitalizovaný ve výši 114,02 Kč. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů.2. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázáno, že dne 23. 3. 2025 byla žalovanému na jeho bankovní účet věřitelem zaslána částka 15 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázáno, že věřitel se při zkoumání úvěruschopnosti vůbec nezajímal o výdajovou stránku poměrů dlužníka. Další dokazování soud neprováděl, a to s ohledem na právní závěry rozvedené níže.3. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru, tedy částky 14 998 Kč. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit právě tuto částku. Zbývající částky představují poplatky a smluvní pokuty vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Z karty klienta vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 43 000 Kč, měl dvě děti neznámého věku, další příjem domácnosti činil 24 000 Kč a splátky jiným společnostem měsíčně činily 2 000 Kč. Žádné další poměry dlužníka, zejména jeho osobní stav, pravidelné výdaje a poměry bydlení věřitel nezkoumal. Při měsíční splátce ve výši necelých 15 500 Kč je tento postup poměrně nezodpovědný, navíc i další příjem domácnosti při nezjišťovaných osobních a rodinných poměrech dlužníka se jeví pouze jako účelově uvedený další příjem. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 15 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.5. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (49 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 1 165 Kč, a to z částky 2 378 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 805 Kč (Sazebník poplatků zák. č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 1 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor věci), když za jeden náleží 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč, když za jeden náleží 100 Kč, a z DPH ve výši 273 Kč.