126 C 13/2025-47 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 253 925 Kč představující neuhrazené nájemné (blíže specifikované v žalobě) za období od 10. 5. 2021 do 30. 9. 2022, dále zaplacení smluvních pokut ve výši 25 392,50 Kč, zákonných úroků z prodlení z jednotlivých splátek nájemného a částek vyúčtovaných za dodávku vody, stočného a srážkové vody ve výši 10 195,72 Kč a 13 848,82 Kč, včetně příslušenství, a rovněž náhrady nákladů řízení. Tvrdil, že žalovaná po smrti původní nájemkyně, která měla s žalobcem na předmět nájmu uzavřenou smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne , datum, , která byla následně aktualizována dodatky, naposledy dodatkem č. 4, který uzavřela s žalobcem žalovaná jako právní nástupce původního nájemce, užívala předmět nájmu v období od 9. 5. 2021 až do 30. 9. 2022, kdy pokračovala v provozování živnosti a užívání nebytových prostor, avšak nájemné ani úhrady za služby dlouhodobě a opakovaně nehradila, přičemž závazky vyplývající z nájemního vztahu byly vůči ní platně vyčísleny, avšak neuhrazeny. Uplatněné pohledávky byly podle tvrzení žalobce v průběhu roku 2022 přesně vyčísleny a žalovanou – v několika listinách – uznány co do důvodu i výše, přičemž žalovaná uhradila pouze dílčí částku 10 000 Kč a poté již nikoliv. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu k úhradě tohoto dluhu, proto se žalobce domáhá tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalovaná uplatněný nárok v celém rozsahu popřela a uvedla, že předmět nájmu byl dlouhodobě ve špatném technickém stavu, který podle ní znemožňoval řádné užívání prostor a byl žalobci znám, přičemž důvody ukončení nájmu spočívaly podle ní právě v nevyhovujícím stavu budovy. Tvrdila, že byla ze strany žalobce postavena před náhlé ukončení nájemního vztahu, které jí znemožnilo pokračovat v podnikání a tvořit prostředky k úhradě případných dluhů. Dále namítala, že některé dokumenty podepsala v tísni a pod nátlakem, a že její ekonomické potíže byly způsobeny objektivními okolnostmi, včetně dopadů pandemie Covid19, nikoli nedbalostí. Navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce odkázal na tvrzení uvedená v žalobě a doplnil, že žalovaná odpovídá i jako správkyně pozůstalosti po původní nájemkyni, neboť porušila své povinnosti při správě majetku tím, že nehradila nájemné a služby. Zdůraznil rovněž, že dluh byl žalovanou dvakrát písemně uznán a že po uznání uhradila částku 10 000 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaná nadále popírala existenci dluhu a svou obranu rozvedla poukazem na technický stav prostor, dopady pandemie Covid19, náhlé ukončení nájemního poměru a tvrzený podpis některých dokumentů „v tísni a pod nátlakem“. Zároveň uvedla, že nájemní vztah byl ukončen podle ní příliš rychle a v době pro ni nepříznivé. Připustila však, že prostory po smrti původní nájemkyně fakticky užívala, restaurační činnost vykonávala, a že obě uznání dluhu – ze dne 26. 9. 2022 a 30. 1. 2023 – vlastnoručně podepsala. Potvrdila dále i úhradu částky 10 000 Kč jako první splátky dluhu, sjednané ve splátkovém kalendáři ze dne 12. 10. 2022.4. Soud následně provedl dokazování listinami, zejména oběma uznáními dluhu ze dnů 26. 9. 2022 a 30. 1. 2023, splátkovým kalendářem ze dne 12. 10. 2022, dohodou o ukončení nájemní smlouvy ze dne , datum, , fakturami ze dnů 4. 10. 2022 a 15. 12. 2022, předávacím protokolem ze dne 31. 10. 2022, nájemní smlouvou z , datum, včetně dodatků a usneseními vydanými v řízení o pozůstalosti vedeném pod sp. zn. 20 D 1116/2021. Dále byly čteny listiny předžalobní výzvy a list vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , město, . Pravost ani obsah žádné z těchto listin nebyly účastníky zpochybněny. Žalovaná výslovně potvrdila své podpisy na uznáních dluhu a potvrdila i následnou úhradu první splátky ve výši 10 000 Kč.5. Z provedeného dokazování, zejména z písemných uznání dluhu ze dne 26. 9. 2022 a 30. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaná řádně, určitě a vážně uznala svůj dluh vůči žalobci ve všech jeho složkách. Uznání dluhu ze dne 26. 9. 2022 se vztahuje k dlužnému nájemnému za jednotlivé měsíce, dále ke smluvním pokutám a smluveným úrokům z prodlení vyčísleným ke dni 20. 9. 2022, a to v přesné výši odpovídající částkám uplatněným žalobou. Z následného uznání dluhu ze dne 30. 1. 2023 vyplynulo, že žalovaná uznala rovněž svůj dluh z obou neuhrazených faktur za vodné, stočné a srážkovou vodu; jejich výše se rovněž plně shoduje s žalobními tvrzeními. Splátkový kalendář ze dne 12. 10. 2022 představuje další samostatné prohlášení žalované, v němž opětovně uznala dluh v konkrétní výši 324 357,50 Kč a zároveň se zavázala jej hradit formou pravidelných splátek v určené výši a termínech. Úhrada první splátky ve výši 10 000 Kč dne 30. 11. 2022 pak představuje nejen plnění podle sjednaného splátkového režimu, ale současně též faktický projev potvrzení dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Uvedená prohlášení naplňují zákonné požadavky uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, neboť byla učiněna vážně, určitě a srozumitelně, přičemž – na rozdíl od uznání ze dne 26. 9. 2022 – splátkový kalendář obsahuje i výslovný závazek hradit dluh stanoveným způsobem, což ještě posiluje jejich důkazní sílu. Žalovaná v řízení neuvedla žádné konkrétní okolnosti, které by mohly založit neplatnost těchto uznávacích jednání; tvrzení o tísni či nátlaku nijak nekonkretizovala ani nedoložila, a soud proto neshledal nic, co by zpochybňovalo jejich platnost či účinky. Uvedená uznání dluhu tvoří ve svém souhrnu logicky provázaný a věrohodný celek, jenž spolehlivě potvrzuje existenci dluhu i vědomou vůli žalované jej v době uznání uhradit.6. Z jiných důkazů soud pro nadbytečnost nečinil žádné další dílčí zjištění, neboť by to bylo nadbytečné pro závěr o skutkovém stavu.7. Po vyhodnocení všech provedených důkazů ve vzájemné souvislosti soud uzavírá, že žalovaná svůj dluh vůči žalobci ve všech jeho složkách opakovaně písemně uznala způsobem odpovídajícím § 2053 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí domněnka, že uznaný dluh v době uznání existoval. Tuto domněnku žalovaná nevyvrátila; její obrana směřovala převážně k okolnostem vzniku dluhu (technický stav prostor, dopady pandemie, průběh ukončení nájmu), nikoli k samotným uznávacím právním jednáním. Neuvedla ani neprokázala žádné skutečnosti, které by činily její uznání dluhu neplatným pro nedostatek svobody vůle, omyl či bezprávnou výhrůžku. Soud proto vychází z toho, že uznání dluhu byla učiněna řádně a že dluh žalované v uznané výši v době uznání skutečně existoval.8. Žalovaná po smrti původní nájemkyně nadále prostory fakticky užívala a provozovala v nich vlastní podnikatelskou činnost na svůj účet. Dluh tak vznikl jejím vlastním jednáním, nejednalo se o dluh zůstavitelky. Skutečnost, že byla současně ustanovena správkyní pozůstalosti ve věci vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 20 D 1116/2021, nemění nic na tom, že jde o její vlastní závazek; tato funkce má v dané věci význam pouze jako vysvětlení, proč mohla prostory po zůstavitelce nadále užívat, nikoli např. jako právní základ odpovědnosti za předchozí dluhy původní nájemkyně. Aktivní legitimace žalobce ve sporu vyplývá přímo ze závazkového vztahu mezi pronajímatelem a žalovanou jako faktickou uživatelkou prostor.9. Protože žalobce existenci dluhu doložil a žalovaná neprokázala žádnou skutečnost způsobilou právní účinky uznání dluhu zvrátit, je uplatněný nárok důvodný a soud proto žalobě vyhověl.10. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání soud zjistil, že si účastníci v čl. VII výslovně sjednali smluvený úrok z prodlení ve výši 10 Kč za každý i započatý den prodlení u každé jednotlivé dlužné splátky nájemného, přičemž toto ujednání má povahu smluvního určení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a má přednost před zákonnou sazbou úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1968 občanského zákoníku je dlužník v prodlení, nesplní-li peněžitý dluh řádně a včas; z provedených důkazů, zejména z tabulkového vyčíslení dluhu připojeného k uznání dluhu ze dne 26. 9. 2022, vyplynulo, že žalovaná byla v prodlení s úhradou nájemného po dlouhou dobu a výpočet smluveného úroku z prodlení proto odpovídá přesnému počtu dnů prodlení u každé splátky. Smluvní úroky byly žalobcem řádně vyčísleny, jejich výše odpovídá sjednaným podmínkám a žalovaná je výslovně uznala v uznání dluhu ze dne 26. 9. 2022. Soud proto uzavírá, že i nárok žalobce na smluvené úroky z prodlení je po právu a tvoří oprávněnou součást žalované pohledávky.11. O povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. Výše přiznaných nákladů vychází z § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobci náleží náhrada soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 15 169 Kč a dále pak režijní paušál podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky za pět administ