18 C 238/2016-22 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení zahájeného dne 22.11.2016 je nárok žalobce na zaplacení ceny za vypravení a jízdu historického vlaku dne 23.04.2015, konkrétně čtyřikrát opakovanou jízdu vlaku mezi zastávkami , adresa, na trase , adresa, východ – , adresa, . Žalobce poskytl žalovanému objednané plnění řádně a včas a vznikl mu tak nárok na zaplacení dohodnuté ceny 22.080 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému cenu poskytnutých služeb ve výši 22.080 Kč v rámci faktury číslo , IBAN, splatné 10.05.2015, ale žalovaný ji ani zčásti nezaplatil. Žalobce proto nárok na zaplacení ceny 22.080 Kč i s úroky z prodlení v zákonné výši od 11.05.2015 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v paušální výši 1.200 Kč uplatnil u soudu.Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalobce nevylíčil dostatečně veškerá skutková tvrzení ohledně vzniku uplatněného nároku.Soud nařídil první jednání ve věci na 09.06.2017. K prvnímu jednání soud předvolal jak žalobce, tak žalovaného. Žalovaného v rámci předvolání poučil o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, pokud se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostaví. Předvolání k prvnímu jednání bylo žalovanému doručeno dne 03.05.2017, tedy více než 10 dnů přede dnem konání jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, aniž by svoji neúčast omluvil.Žalobce, který se dostavil k jednání, na žalobě setrval a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.Soud dospěl k závěru, že veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, tak jak vyplývají z § 153b o.s.ř., byly splněny. Žalovanému byla doručena včas žaloba, k nařízenému jednání se přes včasné předvolání a poučení nedostavil, aniž by svoji neúčast omluvil, u jednání přítomný zástupce žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, povaha věci vydání kontumačního rozsudku nebrání ve smyslu § 153b odst. 3 o.s.ř. a na základě skutkového stavu, který vyplývá ze skutkových tvrzení žalobce, jež soud považuje podle § 153b o.s.ř. za nesporná, lze učinit závěr o souladu uplatněného nároku s hmotným právem. Na podkladě „nesporného“ skutkového stavu soud právně vyhodnotil vztah mezi žalobcem a žalovaným jako vztah z nepojmenované smlouvy ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“), ze které vyplývá právo žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 22.080 Kč za vypravení osobního vlaku a 4 jízdy mezi zastávkami , adresa, na trase , adresa, východ – , adresa, dne 23.04.2015, kterou žalovaný dosud nezaplatil a s ohledem na jeho prodlení se splněním peněžitého závazku je podle § 1970 o.z. důvodný také nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. (jedná se o vztah dvou podnikatelů při podnikatelské činnosti). Povaha těchto nároků nevylučuje možnost rozhodnutí o nich rozsudkem pro zmeškání.Soud dodává, že přestože shledal formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (řádné a včasné předvolání žalovaného, neúčast žalovaného u jednání, absence jakékoliv omluvy, návrh přítomného žalobce, dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě z hlediska jejich podřazení pod příslušnou hmotněprávní normu se závěrem o důvodnosti žalobou uplatněného nároku) za zcela splněné, zabýval se také vhodností rozhodnutí o věci kontumačním rozsudkem při vědomí, že ani při splnění formálních podmínek není povinností soudu rozsudek pro zmeškání vydat, ale je třeba vždy vážit, zda vydáním rozsudku pro zmeškání nedojde k porušení procesní rovnosti účastníků a obcházení jeho účelu. Ústavní soud (např. nález Ústavního soudu ze dne 07.05.2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12, nález téže instance ze dne 28.01.2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10 či ze dne 07.05.2014, sp. zn. IV.ÚS 2921/13) obzvlášť ukládá soudům volit rozsudek pro zmeškání uvážlivě a pouze v těch případech, v nichž je nezájem o vedení sporu na straně žalovaného zřejmý, žalovaný je nečinný a odmítá se aktivně podílet na soudním řízení či ho úmyslně protahuje. Dále je třeba rozlišovat mezi zmeškáním žalovaného a jeho pouhým zpožděním a přihlížet k dosavadní procesní aktivitě žalovaného. Tato opatření by měla v konečném důsledku směřovat k tomu, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání pouze tehdy, kdy je s vysokou mírou pravděpodobnosti přesvědčen o důvodnosti žalobou uplatněného nároku. V posuzované věci se žalovaný vyjádřil pouze v pasivní rovině, kdy namítal nedostatek skutkových tvrzení a důkazních návrhů, aniž by se jednoznačně vyjádřil, která skutková tvrzení žalobce zpochybňuje a která jsou naopak mezi nimi nesporná, či přednesl odlišnou skutkovou verzi. Soud nesdílí námitky žalovaného ohledně nedostatečných skutkových tvrzení žalobce. Žalobce jednoznačně identifikoval skutek, který je předmětem řízení tím, že uvedl, kdy došlo k uzavření smlouvy, co bylo jejím obsahem, a že svoje povinnosti z uzavřené smlouvy splnil. K prokázání tvrzených skutečností pak označil důkazy (jakkoliv případný nedostatek důkazů vydání rozsudku pro zmeškání ani nebrání). Skutek vylíčený žalobce je zcela dostatečný z hlediska jeho jednoznačné identifikace a nezaměnitelnosti s jiným skutkem. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání je vhodné, protože žalovaný měl dostatek možností, jak soudu přednést a prokázat svoji obranu proti nároku. Podle přesvědčení soudu přes jistý posun a zpřísnění podmínek vyplývající z aktuální rozhodovací praxí vyšších soudů nadále v obecné rovině platí, že pokud žalovaný před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě, samo o sobě to vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod číslem SJ 122/2001 v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 10/2001).Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.179 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.104 Kč a nákladů právního zastoupení, jejichž náhradu soud žalobci přiznal podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále též jen „advokátní tarif“). V rámci náhrady nákladů právního zastoupení soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci odměnu advokáta za 4 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění ze dne 06.10.2016, podání žaloby, účast u jednání dne 05.05.2017) po 2.020 Kč (celkem 8.080 Kč), paušální náhradu hotových výdajů za uvedené 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč (celkem 1.200 Kč), a DPH 21 % z nákladů právního zastoupení ve výši 1.949 Kč. Výše uvedené náklady řízení v celkové výši 12.333 Kč soud shledal účelně vynaloženými a uložil žalovanému povinnost nahradit je žalobci k rukám jeho zástupce. O nákladech řízení soud rozhodl podle obsahu spisu, protože žalobce přes sdělení u jednání o jejich vyúčtování do 1 týdne, náklady řízení ke dni vyhotovení tohoto rozsudku nevyčíslil.Lhůtu k plnění pro veškeré nároky žalobce soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné neshledal důvody.