62 C 334/2020-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce si dne 22. 9. 2020 podal u soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému s účinností od 1. 10. 2020, kdy žalovaný ukončil studium na vysoké škole. U jednání žalobce na podané žalobě setrval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému v této věci se bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v jeho nepřítomnosti. 3. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z těchto důkazů: z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019 sp. zn. 32 C 126/2018, z něhož vzal za prokázáno, že žalobci byla naposledy zvýšena vyživovací povinnost k žalovanému s účinností od 14. 10. 2017 na částku 2 450 Kč měsíčně, když žalovaný byl v době rozhodování studentem [název školy] [obec], a to 4. ročníku denního studia s běžnými potřebami studenta a brigádně si přivydělával v průměru částku 6 000 Kč měsíčně od července 2017, žil ve společné domácnosti s matkou, která měla ještě vyživovací povinnost k nezletilému synu [jméno]. Žalobce v době rozhodování žil ve společné domácnosti s manželkou [jméno] [celé jméno žalovaného] a nezletilými dětmi [jméno] a [jméno], narozenými v roce [rok] a jeho měsíční příjem v době rozhodování činil 18 000 Kč měsíčně, rozsudek nabyl právní moci 13. 3. 2019. Ze zprávy [název školy] [obec] a jazykové školy ze dne 23. 10. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl studentem tohoto gymnázia od 1. 9. 2015 do 24. 5. 2019, když studium ukončil maturitní zkouškou. Ze zprávy Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v [obec] ze dne 27. 10. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a není příjemcem dávek státní sociální podpory. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 23. 10. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u této společnosti od 1. 9. 2020 na hlavní pracovní poměr a v září činil jeho příjem 17 802 Kč, od 2. 1. 2018 pracoval na dohodu o provedení práce s výdělkem 7 000 Kč měsíčně. 4. Další důkazy v řízení nebyly prováděny. 5. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019 na částku 2 450 Kč, na kterou byla zvýšena s účinností od 14. 10. 2017. V době rozhodování byl žalovaný studentem 4. ročníku [název školy] [obec], přivydělával si brigádami, asi 6 000 Kč měsíčně, žil ve společné domácnosti s matkou, která měla ještě další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Žalobce v době rozhodování byl ženatý s manželkou [jméno] [celé jméno žalovaného] a dále měl vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem narozeným v roce [rok] a jeho čistý příjem v době rozhodování činil 18 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci 13. 3. 2019. Žalovaný ukončil studium na gymnáziu maturitní zkouškou ke dni 24. 5. 2019 a v současné době od září 2020 je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] s čistým příjmem asi 18 000 Kč měsíčně, není proto evidován na úřadu práce a rovněž nepobírá žádnou dávku státní sociální podpory. 6. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku - Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle ustanovení § 163 občanského soudního řádu - Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 8. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě byla naposledy vyživovací povinnost žalobce k žalovanému upravena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, kterým bylo výživné zvýšeno na částku 2 450 Kč, s účinností od 14. 10. 2017, přičemž v době rozhodování žalovaný byl osobou sice zletilou, ale ještě se studiem připravoval na své budoucí povolání, když byl studentem 4. ročníku gymnázia. V květnu 2019 žalovaný ukončil studium gymnázia vykonanou maturitní zkouškou a dále se již nepřipravuje na své budoucí povolání. Od září 2020 je zaměstnán v hlavním pracovním poměru, žalovaný tímto nabyl schopnosti se sám živit a vyživovací povinnost žalobce tímto skončila. Soud proto v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními, tj. § 911 občanského zákoníku a § 163 občanského zákoníku, rozhodl o zrušení této vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, a to s účinností od 1. 10. 2020, kdy již žalovaný byl schopen sám se živit. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobce, který byl úspěšný v plném rozsahu, se této náhrady výslovně vzdal.