80 C 377/2020-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2020 se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 540 Kč spolu s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, vznikla jí ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do evidence, tuto splnila žalovaná dne 1. 3. 2007. Žalované tak vznikla zároveň povinnost platit televizní poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná měla platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, kdy za měsíce 3, 7-9/2019 tuto svou poplatkovou povinnost nesplnila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky ve stanovené lhůtě, přičemž žalovaná svou povinnost ani v dostatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy od každé jednotlivé platby televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 17. 7. 2020, celkem ve výši 54,05 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. 3. V souladu s § 115a o. s. ř. soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z předložených dokladů, a to z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal soud za prokázáno, že žalovaná se přihlásila jako poplatník do evidence v březnu 2007. 5. Z výzvy žalobkyně žalované ze dne 7. 12. 2019 má soud za prokázáno, že obsahem této listiny byla výzva, aby žalovaná zaplatila žalobkyni dlužnou částku ve výši 630 Kč a úrok z prodlení ve výši 21,96 Kč. Dalšími výzvami ze dne 21. 1. 2020 a 25. 3. 2020 byla žalovaná opětovně vyzývána k úhradě, doručenkami má soud za prokázáno, že žalované byly výzvy doručeny. 6. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 7. Dle § 6 výše uvedeného zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2008 částku 135 Kč měsíčně. 8. Soud v daném případě konstatoval, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná dluží za uvedená období částku 540 Kč, kdy žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh uhradila. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala řádně před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila, tj. v daném případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem, tj. 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby), 200 Kč jako náhrada za režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za tytéž úkony právní pomoci), tj. náklady právního zastoupení celkem 600 Kč, k tomu je nutno připočíst 21% DPH z odměny advokáta, tj. z částky 600 Kč činí 21% DPH 126 Kč, kdy zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení včetně DPH pak činí 726 Kč + soudní poplatek 400 Kč, tj. celkem 1 126 Kč. 10. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit dlužnou částku i náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.