126 C 22/2020-53 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 170 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné náhrady mzdy za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení § 192 zákoníku práce. Žalobce náhradu mzdy požadoval za 11 pracovních dní za období od 29. 10. 2019 do 14. 11. 2019. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že pracovní poměr mezi účastníky byl zrušen zaměstnavatelem ve zkušební době dne [datum], tedy dříve, než započala žalobcova dočasná pracovní neschopnost. Žalovaný dále tvrdí, že mu žalobce sliboval, že za účelem převzetí písemnosti, tedy evidenčního listu důchodového pojištění se dostaví do 28. 10. 2019, avšak do tohoto dne se bez jakéhokoliv relevantního důvodu nedostavil pro uvedené dokumenty a jelikož 28. 10. 2019 byl státní svátek den pracovního klidu, žalovaný ihned následující dne, tj. 29. 10. 2019 předmětné dokumenty zaslal žalobci poštou, žalobce však po obdržení předmětných dokumentů tohoto dne, tj. 29. 10. 2019 zcela účelově a vychytrale šel k lékaři a nechal si vystavit pracovní neschopnost. Žalovaná má dále za to, že je v tomto sporu relevantní také právní otázka, zda tím, že žalobce včas neoznámil svému zaměstnavateli skutečnost, že nastoupil na pracovní neschopnost, nedochází ke krácení jeho nároku, když žalobce tuto skutečnost oznámil až 6. 12. 2019. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které byl žalobce u žalovaného zaměstnán na pozici„ zaměstnanec autodopravy - řidič“. 4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že výše hrubé měsíční mzdy žalobce činila částku 18 960 Kč. 5. Z výpisu z evidence pracovní neschopnosti soud zjistil, že se žalobce ode dne 29. 10. 2019 (včetně) nacházel ve stavu dočasné pracovní neschopnosti. 6. Z listiny označené jako„ Zrušení pracovního poměru ve zkušební době” soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobci prostřednictvím České pošty s.p. zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které je datováno [datum] a které bylo žalobci doručeno dne [datum]. 7. Z listiny označené jako„ [anonymizována čtyři slova] pracovní neschopnosti soud zjistil, že denní dávka nemocenské u žalobce činila 436 Kč. 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce dne 14. 4. 2020 marně adresoval žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 9. Podle ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. 10. Podle ustanovení § 192 odst. 1 věta prvá zákoníku práce zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, byť pouze zčásti. Z citovaného ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době, aby bylo účinné, musí být zaměstnanci doručeno do vlastních rukou. Přestože žalovaný tvrdil, že se s žalobcem dohodnul na rozvázání pracovního poměru již 25. 10. 2019, tedy před nástupem žalobce do pracovní neschopnosti, s ohledem na skutečnost, že toto zrušení pracovního poměru ve zkušební době bylo žalobci doručeno až 14. 11. 2019, nemohlo k rozvázání pracovního poměru dojít před tímto datem. Soud proto vzal za prokázané, že k rozvázání pracovního poměru mezi účastníky došlo až 14. 11. 2019. 12. Protože byl žalobce v pracovní neschopnosti v období od 29. 10. 2019 do 14. 11. 2019, kdy pracovní poměr nadále trval, má žalobce v souladu s citovaným ustanovením § 192 odst. 1 zákoníku práce nárok na zaplacení náhrady mzdy za prvních 14 dní trvání dočasné pracovní neschopnosti (to jest za 11 pracovních dní). Žalobce tvrdil, že denní dávka nemocenské u žalobce činila 470 Kč, avšak z předložených důkazů vyplynulo, že denní dávka nemocenské činila pouze 436 Kč. Výše náhrady mzdy za 11 pracovních dní proto představuje částku 4 796 Kč (11 x 436), nikoliv částku 5 170 Kč. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě mzdy částku 4 796 Kč, přičemž ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu v části, v jaké nebyla shledána důvodnou, co do částky 374 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítl. Skutečnost, že žalobce oznámil žalovanému nástup do pracovní neschopnosti až 6. 12. 2019 z hlediska vzniku jeho nároku na náhradu mzdy nemá žádný právní význam. 13. Žalobce má rovněž právo na úrokové příslušenství z dlužné částky 4 796 Kč, které vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úrokového příslušenství odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 14. Procesně úspěšný žalobce má také proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Dále byla přiznána žalobci v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u soudního jednání). Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle advokátního tarifu činí 1 500 Kč, a proto při čtyřech úkonech právní služby je odměna 6 000 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 7 200 Kč) ve výši 1 512 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč činí 9 712 Kč. Náhradu v této výši by však měl žalobce pouze v případě svého plného procesního úspěchů ve věci. Žalobce však byl v tomto řízení procesně úspěšný v rozsahu 93% a procesně neúspěšný v rozsahu 7%, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu procesního úspěchu a neúspěchu, to jest ve výši 86%. Soud proto žalobci ve výroku III. tohoto rozsudku přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 352,32 Kč, což je 86% z částky 9 712 Kč. 15. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci dlužnou jistinu včetně příslušenství i náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.