21 C 1/2021-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se domáhal na žalovaném uhrazení částky ve výši 4 961,98 Kč na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 8. 8. 2017. Požadovaná částka přestavovala nájemné za zapůjčená přijímací zařízení - modem [anonymizována tři slova]) a [anonymizována dvě slova] (SN: [číslo]) (dále jen„ příjímací zařízení“), vyúčtovaný vyúčtováními [číslo] v celkové výši 461,98 Kč, poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a smluvní pokutu za nevrácení zapůjčených příjímacích zařízení ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 8. 8. 2017 s žalovaným na předepsaném formuláři smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) a ceník, na základě nichž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se uvázal za ně uhradit dohodnutou cenu a hradit výše uvedený nájem za zapůjčená zařízení a v případě nedoplatku uhradit náklady na odpojení ve výši 500 Kč. Stran smluvní pokuty za nevrácení zapůjčených přijímacích zařízení je v bodě f) formulářové smlouvy drobným a obtížně čitelným písmem uvedeno, že se žalovaný„ zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku“ pokud nevrátí zapůjčená příjímací zařízení včas. V ceníku je pak specifikována také drobným a obtížně čitelným písmem celková výše smluvní pokuty 4 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný své závazky řádně neplnil, vyzval právní předchůdce žalobkyně výše uvedenými vyúčtováními žalovaného k uhrazení nájmů za přijímací zařízení za období od 15. 1. 2019 do 14. 5. 2019 a poplatku za odpojení ve výši 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně také vyzval žalovaného k uhrazení výše uvedené smluvní pokuty za nevrácená zapůjčená přijímací zařízení. Žalovaný na vymáhanou pohledávku ničeho neuhradil. 5. Soud po posouzení výše uvedeného dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky ve výši 961,98 Kč. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, na základě níž se zavázal hradit za zapůjčená zařízení nájem a v případě nedoplatku uhradit náklady za odpojení. Těmto svým povinnostem nedostál a soud proto rozhodl o jeho povinnosti uhradit nájem a náklady za odpojení ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Stran nároku na smluvní pokutu je soud toho názoru, že tento důvodný není. Žalobkyně k tomu uvádí, že dle jejího názoru byla smluvní pokuta sjednána platně, neboť byla sjednána přímo v těle smlouvy, žalovaný měl možnost se s touto povinností seznámit a v jiných smluvních dokumentech jsou uvedeny pouze doplňující informace. Soud se s tímto právním názorem neztotožnil. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné“. V této právní věci je sice pravdou, že povinnost uhradit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčených přijímacích zařízení je uvedena přímo ve spotřebitelské smlouvě, nicméně stran její výše je odkazováno toliko na ceník. Soud je proto toho názoru, že v tomto případě je možné ratio decidendi nálezu sp. zn. [ústavní nález] aplikovat, neboť výše smluvní pokuty není„ doplňující informace“ (jak uvádí žalobkyně), ale část ujednání ji zakládající vzhledem k tomu, že se jedná o podstatnou náležitost ujednání o smluvní pokutě, bez které by takové ujednání bylo neurčité a neplatné. Soud k tomuto názoru dospěl také po zohlednění skutečnosti, že ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě i určení její výše v ceníku je provedenou na individuálně nesjednaném předepsaném formuláři velice malým a obtížně čitelným písmem. S ohledem na výše uvedené proto soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu co do požadavku na uhrazení smluvní pokuty zamítnul. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice právo na náhradu nákladů řízení, nicméně mu žádné náklady nevznikly.