27 C 125/2021-27 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 4 482,63 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [anonymizováno] [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] – a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla elektronické zařízení typu [anonymizována tři slova] ([číslo]) [anonymizováno] – černý, IMEI [číslo], za což však žalovaným v celém rozsahu nezaplatil dohodnutou částku, přičemž žalobkyně rovněž požaduje náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému koncové zařízení, a to zařízení typu [anonymizována tři slova] ([číslo]) [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [číslo], za což měl žalovaný zaplatit požadovanou částku ve výši 4 989 Kč, což však žalovaný v celém rozsahu neučinil. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepojmenovaná smlouva týkající se poskytování služeb elektronických komunikací předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Součástí této smlouvy byla i smlouva kupní podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému dodat koncové zařízení, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit za toto koncové zařízení sjednanou kupní cenu. Žalobkyně dle této smlouvy řádně plnila, když dodala předmětné koncové zařízení žalovanému, ovšem žalovaný nedostál své povinnosti k zaplacení vyúčtované kupní ceny. Žalovaný neuhradil žalobkyni celkem částku 4 182,63 Kč na kupní ceně koncového zařízení, a proto jej soud zavázal k zaplacení dlužné částky v této výši. Dále žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, pročež i tato částka byla žalobkyni přiznána. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, tak soud vycházel ze splatnosti posledního vyúčtování a návrhu žalobkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.