28 C 80/2021-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 11. 2020 spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 2 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2019, uzavřené se společností [právnická osoba] (dále jen postupitel). Postupitel uzavřel se žalovanou smlouvy o sdružených službách dodávky elektrické energie a plynu na sjednaném odběrném místě. Postupitel na základě smlouvy poskytoval žalované dodávky vyúčtované fakturami, které žalovaná neuhradila. Žalovaná tak dluží za dodávku elektřiny 1 555 Kč a za dodávku plynu 1 189 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobkyně požaduje i úroky z prodlení od podání předžalobní upomínky, která byla žalované odeslána dne 2. 6. 2020. Dlužná částka přesto zaplacena nebyla. 2. Okresní soud v Ostravě vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 12. 4. 2021 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání konaného dne 5. 10. 2021 omluvila, žalovaná se nedostavila a soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, když bylo prokázáno fakturou [číslo] že předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku plynu ve výši 1 189 Kč za období od 10. 11. 2017 do 31. 5. 2018 a faktura byla splatná dne 28. 6. 2018 a fakturou [číslo] že předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku elektřiny ve výši 1 555 Kč za období od 18. 1. 2018 do 31. 5. 2018 a faktura byla splatná dne 29. 6. 2018. Dne 2. 6. 2020 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky a dne 2. 6. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 6. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřeny smlouvy na dodávku elektřiny a plynu do uvedeného odběrného místa: [obec] [část obce], [ulice a číslo] s tím, že postupitel se zavázal dodávat komodity do odběrného místa vymezeného ve smlouvě a žalovaná se zavázala hradit zálohy na tyto dodávky a uhradit vyúčtování jejich skutečného odběru na základě doručených faktur. Žalovaná tak neučinila, když výše uvedené faktury na částky 1 555 Kč a 1 189 Kč ve lhůtě splatnosti neuhradila. Soud vzal za prokázány skutečnosti uvedené v žalobě a v souladu s ustanovením § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. zavázal žalovanou k úhradě dlužných faktur. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou faktur, a proto byla dle § 1970 o. z. dále zavázána k úhradě úroků z prodlení a to od zaslání předžalobní výzvy, jak požadovala žalobkyně, když soud je žalobním návrhem vázán. Výše úroků z prodlení vyplývá z vyhlášky č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Protože byla žalobkyně se svou žalobou plně úspěšná, byla žalovaná dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázána zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady představují 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právní zastoupení žalobkyně spočívající v odměně zástupce ve výši 200 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony 600 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy) dle ustanovení § 114b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotové výdaje stanovené paušální částkou 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud se s tímto názorem žalobkyně neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když v předmětném řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení. Tedy popsaná situace zcela koresponduje s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud uložil žalované, s ohledem na její neúspěch ve věci, zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).