34 C 296/2021-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 4. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] [právnická osoba] jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností od 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Součástí vyčleněného jmění [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], které přešlo na žalobce, byla také smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou žalobce uzavřel s žalovaným dne 20. 3. 2018. Na základě této smlouvy zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 30. 11. 2018, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 8 všeobecných podmínek měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté technické zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo] a set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo] (dále jen technická zařízení). Tato technická zařízení žalovaný převzal, což stvrdil svým podpisem ve smlouvě [číslo] ale v rozporu se svými povinnostmi žalobci nevrátil, a proto tak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalovaný byl vyzván dne 6. 4. 2021 k vrácení technických zařízení, případně zaplacení smluvní pokuty, žalovaný však zařízení nevrátil a nezaplatil ani pokutu, čímž se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci. Tuto svou povinnost nesplnil ani po doručení předžalobní výzvy prostřednictvím právního zástupce žalobce. 2. Žalovaný se k žalobnímu nároku žalobce nikterak nevyjádřil. 3. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 16. 9. 2021 nedostavili, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva [číslo] dne 20. 3. 2018, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Dle tvrzení žalobce byl smluvní vztah ukončen ke dni 30. 11. 2018. Bylo také prokázáno, že při uzavírání této smlouvy žalovaný převzal zařízení, a to set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo] a set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo], což bylo rovněž prokázáno předávacím protokolem ze dne 5. 6. 2018, s tím, že žalovaný převzal tato zařízení oproti podpisu. Žalobce však neprokázal, že by smlouva skutečně byla ukončena ke dni 30. 11. 2018 a jakým způsobem a rovněž neprokázal, že by výzva k vrácení technických zařízení byla doručena do sféry dispozice žalovaného a tudíž že by žalobci v souladu s ustanovením s čl. 8 všeobecných podmínek vznikl nárok po marném uplynutí lhůty 10 dnů k vrácení technických zařízení na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. V řízení tedy nebylo v žádném případě prokázáno, zda vůbec a jak smluvní závazek mezi zúčastněnými stranami skončil, nebylo také prokázáno, že výzva k vydání zařízení byla žalovanému doručena do sféry jeho dispozice, a tudíž ani nebylo osvědčeno, že by po marném uplynutí lhůty takto vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu za nevrácení každého ze zařízení. V daném případě tedy žalobce nedostál povinnosti tvrzení a ani povinnosti důkazní, přičemž žalobci se nemohlo dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť tím, že se k ústnímu jednání nedostavil, zbavil se tak možnosti, aby mu toto poučení ze strany soudu bylo podáno. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela neopodstatněná, kdy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích sice bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 20. 3. 2018 smlouva [číslo] o elektronických komunikacích, ovšem nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu ukončení této smlouvy ze strany žalobce a že by tak vznikla povinnost žalovanému vrátit ve stanovené lhůtě předmětná zařízení, která převzal, smluvních podmínek, či zda po marném uplynutí této lhůty, že by vznikl nárok žalobci na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, když nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu ukončení předmětného smluvního vztahu, na základě kterého by vznikla povinnost žalovaného vrátit daná zařízení. Na základě těchto skutečností, pro nesplnění povinnosti důkazní, soud, shledávaje nárok žalobce zcela neopodstatněným, tento v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když by mu jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.