34 C 326/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 24. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] [právnická osoba] jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností od 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Součástí vyčleněného jmění [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], které přešlo na žalobce, byla také smlouva o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu [číslo] kterou žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 1. 2019. Na základě této smlouvy zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne 30. 9. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 8 všeobecných podmínek měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté technické zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo] a přístupovou kartu [číslo]. Tato technická zařízení žalovaný převzal, což stvrdil svým podpisem na formuláři ze dne 15. 1. 2019, ale v rozporu se svými povinnostmi žalobci nevrátil, a proto tak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení předmětného set top boxu ve výši 5 000 Kč a zaplacení pokuty ve výši 1 500 Kč za nevrácení karty. Žalovaný byl žalobcem vyzván dne 23. 2. 2021 prostřednictvím právního zástupce k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty, svou povinnost však vůči žalobci žalovaný nesplnil, když výzva k zaplacení byla řádně podána na poště. 2. Žalovaný se k žalobnímu nároku žalobce nikterak nevyjádřil. 3. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 19. 10. 2021 bez omluvy nedostavili, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva [číslo] dne 15. 1. 2019, jejímž předmětem bylo poskytování služeb televizního vysílání prostřednictvím satelitu, na základě které zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do 30. 9. 2019. V řízení bylo prokázáno podpisem žalovaného na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a také formulářů o převzetí, že žalovaný převzal od žalobce dvě zařízení, a to set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo] a přístupovou kartu [číslo]. Podle tvrzení žalobce byla smlouva ukončena ke dni 30. 9. 2019 a žalovaný měl být vyzván výzvou ze dne 10. 10. 2019 k vrácení obou technických zařízení a k zaplacení smluvní pokuty za tato technická zařízení v celkové výši 5 60 Kč za nevrácení. Podle všeobecných podmínek vznikl nárok po marném uplynutí lhůty 10 dnů k vrácení technických zařízení na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. V řízení však nebylo v žádném případě prokázáno, zda a jak daný smluvní závazek měl skončit, když nebylo taktéž prokázáno, že výzva k vydání zařízení byla žalovanému řádně doručena do sféry dispozice, a tudíž ani nebylo prokázáno, že by po marném uplynutí lhůty takto vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty. V daném případě tedy žalobce nedostál ani povinnosti tvrzení a ani povinnosti důkazní, přičemž žalobci se nemohlo dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť tím, že se k ústnímu jednání nedostavil, zbavil se tak možnosti, aby mu toto poučení ze strany soudu bylo podáno. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela neopodstatněná, kdy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích sice bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15. 1. 2019 uzavřena smlouva [číslo] ovšem nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu ukončení této smlouvy a že by tak vznikla povinnost žalovanému vrátit žalobci ve stanovené lhůtě předmětná zařízení dle smluvních podmínek, či po marném uplynutí této lhůty, že by vznikl nárok žalobci na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, když nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu ukončení předmětného smluvního závazků, na základě kterého by vznikla povinnost žalovaného vrátit daná zařízení, eventuálně zaplatit smluvní pokutu v případě jejich nevrácení. Na základě těchto skutečností, pro nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní, soud, shledávaje nárok žalobce zcela neopodstatněným, tento v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když by mu jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.