36 C 254/2021-37 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 3. 2021 domáhal po žalovaném úhrady částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný dne 31. 10. 2019 neprokázal na výzvu zaměstnance žalobce při přepravní kontrole platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ačkoliv byl žalobcem k úhradě vyzván. 2. V právní věci byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 6. 4. 2021 elektronický platební rozkaz, tento se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl platební rozkaz usnesením ze dne 17. 5. 2021 zrušen. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 4. 11. 2021. K tomuto jednání se nedostavil zástupce žalobce a žalovaný bez předchozí řádné a včasné omluvy, ačkoliv byli k ústnímu jednání řádně a včas předvoláni, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného. <b>4. Soud učinil tento závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Dne 31. 10. 2019 byl vyhotoven Zápis o provedené přepravní kontrole, v němž osoba pověřená dopravcem uvedla, že žalovaný cestoval v [obec] dne 31. 10. 2019 v 07:48 na lince č. A bez platného jízdního dokladu s tím, že přirážka k jízdnému činila 1 500 Kč a jízdné 24 Kč. Zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 31. 10. 2019 [číslo] žalovaný nepodepsal. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 1 524 Kč dne 16. 3. 2021. Toto je prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole a upomínkou ze dne 16. 3. 2021, potvrzením. 5. Po provedeném dokazování soud posuzoval zjištěný skutkový stav v souladu s ust. § 2550 zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.), dle kterého je mezi účastníky nastoupením žalovaného do dopravního prostředku provozovaného žalobcem uzavřena konkludentně smlouva o přepravě, a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě a Smluvními přepravními podmínkami pražské integrované dopravy a dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná, neboť žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovaný dne 31. 10. 2019 v 07:48 hod cestoval dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba] podnik hl. m. [obec], akciová společnost bez platného jízdního dokladu, že uzavřel s žalobcem smlouvu o přepravě osob, že žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné, že žalovaný porušil povinnosti cestujícího, že mu vznikla povinnost zaplatit jízdné 24 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 31. 1. 2021 žalovaný nepodepsal, není tak prokázáno, že žalovaný dne 31. 1. 2021 cestoval bez platného jízdního dokladu, přičemž bylo na žalobci, aby svá skutková tvrzení prokázal. Zástupce žalobce se k jednání nedostavil, nemohl být proto ze strany soudu v souladu s ust. § 118a) odst. 3 o. s. ř. vyzván a poučen, aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení, tedy že žalovaný cestoval dne 31. 10. 2019 bez platného jízdního dokladu, a že byla uzavřena smlouva o přepravě, a že podepsal předmětný zápis. V daném případě se jedná o listinu soukromou, nikoliv veřejnou, na žalobci bylo prokázat svá skutková tvrzení, což se žalobci nepodařilo a s ohledem tuto skutečnost byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, jako nedůvodná. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.