37 C 257/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, doručenou soudu dne 15. 7. 2021, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit jí částku 1 349 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,12 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2013, zároveň žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatky ve stanovené výši. Žalovaný této své zákonné poplatkové povinnosti nedostál a žalobkyni dluží celkem na televizních poplatcích 1 349 Kč, a to za měsíce červenec 2019, říjen až prosinec 2019, leden až květen 2020 a srpen 2020 po 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně požaduje zaplacení jak dlužných televizních poplatků, tak kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 180,12 Kč. 2. Dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 3. Dle ust. § 5 odst. 1 téhož zákona, poplatník, který je fyzickou osobou platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastník drží nebo z jiného právního důvodu užívá více, vč. rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 4. Dle ust. § 6 téhož zákona, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč s účinností od 1. 1. 2008. 5. Dle ust. § 7 odst. 1 téhož zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 6. Dle ust. § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, vč. zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Soud ve věci rozhodl za souhlasného stanoviska účastníků bez nařízení ústního jednání v souladu s ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 8. Skutkový stav soud zjistil z listin předložených žalobkyní a vzal za prokázáno, že žalovaný se přihlásil jako držitel televizního přijímače do evidence poplatníků televizního přijímače dne 1. 1. 2013. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky žalobkyni za měsíce červenec 2019, říjen až prosinec 2019, leden až květen 2020 a srpen 2020, kdy televizní poplatek činil 135 Kč měsíčně, a to ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 27. 11. 2020. 9. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, na který soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 1 349 Kč a tyto nezaplatil ani na základě výzvy žalobkyně učiněné před podáním žaloby, a proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, tj. v zákonné výši vždy od počátku prodlení žalovaného do zaplacení, když tento nárok žalobkyně je dán ust. § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.) a výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek, a to k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady na zastoupení advokátem nepovažuje soud v této věci za účelné vzhledem ke skutkovým okolnostem sporu, neboť se jedná o nárok na zaplacení televizních poplatků a takovéto nároky uplatňuje žalobkyně opakovaně a soustavně. Soud vycházel z nálezů ÚS sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález], I. ÚS 617/14, dle nichž činnost žalobkyně není sice výkonem veřejné moci, ale má v oblasti svého působení výsadní postavení a podmínky, a lze tak na ni klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. [jméno], kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není odůvodněné, aby výkon svých práv a povinností přenášel na advokáta jako soukromý subjekt, a pokud tak učiní, nejsou takto vzniklé náklady vynaloženy účelně. Uvedené platí pro toto řízení. Nelze vyloučit, aby ve výjimečných případech bylo zastoupení státu advokátem účelné, musí jít ale skutečné o výjimečnou situaci a neplatí to pro nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou, kdy se jedná o věc po skutkové i právní stránce jednoduchou a žalobkyně uplatňuje tyto nároky opakovaně. 11. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena 3 dny od právní moci rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.