38 C 130/2020-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 23. 7. 2018 uzavřel se [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,10 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru, se splatností do 22. 8. 2018. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 369,95 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 1 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,10 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 498,63 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 141,22 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 138 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, byl původní věřitel oprávněn nárokovat si smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). Na žalobce byla v rámci postoupení pohledávky evidované za dlužníkem postoupena smluvní pokuta v celkové výši 500 Kč, která je tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Smluvní pokuta napočítaná původním věřitelem byla ve výši 500 Kč, tedy v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze do výše 50% jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 21. 1. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] vyhotovila smlouvu s žalovaným, která měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ve smlouvě se měla [právnická osoba] zavázat poskytnout žalovanému částku 1 000 Kč na uvedený účet [číslo] žalovaný se měl zavázat mu tuto částku vrátit do 22. 8. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 417,10 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny denně z dlužné jistiny za prodlení se splacením poskytnuté částky dle smlouvy a paušální poplatek na úhradu nákladů řízení. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi stranami uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku. V preambuli smlouvy je v bodě III. extenzivně popsán postup při uzavírání smlouvy, kde je mj. stanoveno, že v případě schválení žádosti o úvěr klienta věřitelem, je podpis klienta nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu zaslaného klientovi pomocí SMS v době registrace. Dle bodu II.5. je totožnost klienta ověřena pomocí čísla mobilního telefonu a hesla systémově generovaným kódem. 6. Z výňatku výpisu z neznámého účtu neznámého majitele soud zjistil, že dne 24. 7. 2018 byla na účet [číslo] poskytnuta částka 1 000 Kč, soud však nevzal za prokázané, že by se jednalo o účet žalovaného, protože z provedeného dokazování neplyne, že by šlo o účet náležící žalovanému. Jakkoli se takovýto skutkový závěr soudu může jevit pro žalobkyni přísný, soud k jinému závěru dojít nemohl, neboť je vázán důkazními návrhy stran (žalobkyně) a nemůže si jednoduše domyslet identitu majitele účtu, která z provedeného dokazování nijak neplyne. Ostatně z úřední činnosti je soudu známo, že nejsou výjimečné případy, kdy je zneužita totožnost třetí osoby, a peníze úvěrujících subjektů jsou ve skutečnosti posílány na účtu pachatelů trestné činnosti. Za těchto okolností je na žalobkyni, aby soudu prokázala, že peněžní prostředky jsou skutečně odeslány na účet žalovaného. Pokud by žalobkyně plnila svou povinnost ve vztahu k prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr, měla by mít takové důkazy k dispozici. Soudu je ovšem nepředložila. Nad to ani není zřejmé, že se výňatek týká účtu, který náleží žalobkyni. 7. S ohledem na zjištění ze smlouvy a výpisu z účtu popsaná výše soud z dalších provedených důkazů proto nic podstatného nezjistil. 8. Soud v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a nevzal ani za prokázané, že by žalobkyně poskytla žalovanému jakékoli plnění. Soud plně odkazuje na zjištění popsaná u absence smlouvy a potvrzení o provedené platbě s tím, že popis důkazních úvah u těchto jednotlivých důkazů je pro účely odůvodnění skutkových závěrů soudu zcela dostatečný. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. 10. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění, ze kterých soud nedovodil ani uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní, ani plnění tvrzené žalobkyní, soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.