63 C 207/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8 694,25 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že původní věřitel společnost [anonymizováno] [právnická osoba] v pozici postupitele postoupil zdejší pohledávku ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce coby postupníka, a to s účinností ke dni [datum], tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb, v níž se právní předchůdce žalobce zavázal zejména poskytnout žalovanému služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, čímž je i dovozována pravomoc obecných soudů a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný nehradil řádně splátky na zařízení a ani za vyúčtované služby, jak po něm bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, zejména co do povinnosti hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradil pouze část svého dluhu a dluží na jistině celkem 8 694,25 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení a zástupce žalobce, neboť žalovaný svou neúčast u jednání předem písemně neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání a žalobce svou neúčast u jednání prostřednictvím svého zástupce předem písemně omluvil a požádal o projednání a rozhodnutí věci v jeho nepřítomnosti. 4. Dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. se obsahové náležitosti žaloby vymezují tak, že vyjma obecných náležitostí uvedených v ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Rozhodujícími skutečnosti dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem, kdy vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 5. Dle ust. § 101 odst. 1. písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnosti, zatímco povinnost účastníka uložená mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci (povinnost tvrzení). 6. Jelikož k ústnímu jednání dne [datum] se žalobce nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti, připravil se o možnost realizace poučení soudu o potřebě svá žalobní tvrzení doplnit dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. a o následcích nevyhovění výzvy v podobě neunesení žalobních tvrzení. V řízení tedy nebylo žalobcem dostatečně tvrzeno, co má být předmětem sporu, kdy tento pouze stroze popsal skutkový stav a odkázal na přílohy žaloby. V žalobních tvrzeních tedy chybí přesnější vymezení předmětu sporu, vymezení, čeho se daná pohledávka, potažmo vystavené faktury, týkají a co jejich obsahem. S ohledem na nedostatek žalobních tvrzení tedy soud žalobu zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. – v daném případě jelikož žaloba byla zamítnuta, právo na náhradu nákladů řízení vzniklo v řízení procesně úspěšné žalovanému, který však v řízení byl zcela procesně nečinný a podle obsahu spisu mu v řízení žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku II.