159 C 23/2022-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 129 941,12 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že si žalovaná dne [datum] pronajala nebytové prostory v areálu žalobkyně na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná nehradila nájemné spolu se službami spojenými s nájmem za období od května 2019 do března 2020, které bylo vyúčtované fakturami [číslo] na částku 4 062,12 Kč za květen 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za červen 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za červenec 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za srpen 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za září 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za říjen 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za listopad 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za prosinec 2019, [číslo] na částku 12 588 Kč za leden 2020, [číslo] na částku 12 588 Kč za únor 2020 a [číslo] na částku 12 588 Kč za březen 2020, tj. částku v celkové výši 129 941,12 Kč. 2. Žalovaná v podání doručeném soudu dne [datum] uvedla, že pohledávku uznává, avšak žalovaná v současné době není již aktivní a uvažuje se o její likvidaci. 3. Dle ust. § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 4. Dle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věci, v níž nelze uzavřít a schválit smír. 5. Uznáním nároku podle § 153a o. s. ř. se rozumí procesní úkon žalovaného adresovaný soudu, který může být učiněn v jakékoli přípustné formě a z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobní nárok zcela, z části nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároku je vyjádřeno právě tímto slovním spojením. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu, vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli (ochotu) nárok nepodmíněně uspokojit, je třeba vždy považovat za uznání nároku s účinky dle ust. § 153a o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 522/2001). 6. V řízení byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaná ve svém podání nárok žalobkyně uznala a zároveň se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. Povaha věci nevylučuje uzavření smíru, neboť se nejedná o řízení, které lze zahájit i bez návrhu, ani o řízení, v němž se rozhoduje o osobním stavu nebo ve věci, v níž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 33 Cdo 3498/2012 rozsudek neobsahuje podřazení tvrzených skutkových okolností pod příslušnou právní normu. 7. Dle § 153a odst. 4 o. s. ř. bylo v předmětném řízení rozhodnuto bez jednání. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 6 498 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek. 9. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.