17 C 340/2021-67 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, dcera žalované, domáhala po [role v řízení], zvýšení výživného naposledy stanoveného soudem v částce 300 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Nárok odůvodnila tím, že od září 2021 nastoupila na VŠ Policejní akademie v [obec a číslo], čímž se jí zvýšily životní výdaje na kolejné, menzu, dopravné, skripta další náklady. Matka přitom předchozí výživné neplatila z důvodu nezaměstnanosti, přitom je od srpna 2021 dosud v zaměstnaneckém poměru a je v jejích možnostech zvýšené výživné žalobkyni platit. 2. Žalovaná souhlasila se zvýšením výživného s tím však, nechť je stanoveno s ohledem na její finanční možnosti. 3. Po provedeném dokazování výpisy z centrální evidence obyvatel účastníků a otce žalobkyně o jejich rodinných vztazích a počtech dětí, potvrzeními o přidělení vysokoškolské koleje a o studiu žalobkyně na Policejní akademii České republiky v [obec] ze dne [datum], [datum] a [datum], zprávami Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě, kontaktního pracoviště [obec] ohledně žalobkyně a žalované ze dne [datum], zprávou OSSZ Ostrava ze dne [datum] o tom, že žalovaná nepobírá žádné dávky nemocenského a důchodového pojištění a od [datum] dosud je evidována u zaměstnavatele [anonymizováno] a spol. s. r. o., [IČO], zprávami tohoto zaměstnavatele žalované ze dne [datum] a [datum] s přehledy výdělků od 9/ 2021 dosud, zprávou ČSSZ [obec] ze dne [datum] ohledně žalované, zprávou Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště [obec] I ze dne [datum] o tom, že otec žalobkyně má příjmy podléhající dani z příjmů z nájmu a za rok 2020 činil dílčí základ daně z příjmů z nájmu 121 219 Kč, Přiznáním k dani z příjmů fyzických osob otce žalobkyně za rok 2022 s daňovou ztrátou ve výši 154 075 Kč, zprávou Magistrátu města Ostravy ze dne [datum], odboru dopravně správních činností o tom, že žalovaná nevlastní ani neprovozuje motorové vozidlo, protokolem o jednání před zdejším soudem pod sp. zn. 0 P 157/2012 ze dne 21. 3. 2012, konkrétně účastnickými výpověďmi žalované (tam matky žalobkyně) a otce žalobkyně, ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. P 157/2012 - 81, o odejmutí mimo jiné žalobkyně z výchovy matky, svěření do péče otce a stanovení výživného, má soud za prokázán a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je dcerou žalované, která se kontinuálně od [datum] dosud připravuje na své budoucí povolání t.č. bakalářským studiem Policejní akademii České republiky v [obec] v oboru Bezpečnostní managament ve veřejné správě. Je notorietou, že s jakýmkoliv vysokoškolským studiem jsou spojeny náklady kolem 5 000 až 7 000 Kč měsíčně zejména na stravu, hygienické potřeby, oblečení, sport, kulturu, koníčky a v případě žalobkyně též na cestovné a ubytování v koleji v místě studia. Naposledy bylo s účinností od [datum] stanoveno žalované ve prospěch žalobkyně výživné 300 Kč měsíčně rozsudkem zdejšího soudu, ve výroku tohoto rozsudku blíže specifikovaným, za situace, kdy žalobkyně tehdy navštěvovala 4. třídu základní školy a žila ve společné domácnosti se svým otcem, jeho přítelkyní a sestrou žalobkyně ročník 2000, měla běžné výdaje odpovídající dětem jejího věku. Otec žalobkyně měl celkem dvě vyživovací povinnosti, kromě žalobkyně též k nezletilé sestře žalobkyně ročník 2000, byl podnikatelem s průměrným čistým měsíčním výdělkem 50 000 Kč čistého měsíčně s běžnými náklady na bydlení a stravu. Žalovaná matka měla při předchozím rozhodování celkem tři vyživovací povinnosti, kromě těch jako otec žalobkyně, též k další dceři [jméno], tehdy již zletilé avšak nadále studující, byla nezaměstnaná, evidována u ÚP, s příjmy toliko z dávek pomoci v hmotné nouzi a běžnými výdaji s bydlením a stravou. Životní potřeby žalobkyně jako vysokoškolského studenta v téměř 100 % pokrývá ze svých výdělků otec žalobkyně z výdělků ze své podnikatelské činnosti, když za rok 2021 činil jeho dílčí základ daně z příjmů z nájmu 121 219 Kč a v roce 2022 již podnikal s daňovou ztrátou ve výši 154 075 Kč. Žalobkyně ani žalovaná nepobírají žádnou z dávek státní sociální podpory ani pomoci v hmotné nouzi. Žalovaná nevlastní ani neprovozuje žádné motorové vozidlo, od [datum], tedy i v žalovaném období od [datum], nadále pracuje u zaměstnavatele shora s průměrnou čistou měsíční mzdou 20 097,20 Kč za měsíce 9/ 2021 až 5/ 2022. Po dobu rozhodnou pro toto řízení, tedy od [datum] dosud mají rodiče žalobkyně celkem jednu vyživovací povinnost, a to k již zletilé žalobkyni, kterou má žalovaná stanovenu naposledy v částce 300 Kč měsíčně (viz shora); jiné vyživovací povinnosti již nemají. Dle nesporných tvrzení účastníků ve spojení se zprávou zaměstnavatele žalované o srážkách na exekuce mimo jiné též na dluh na výživném žalobkyni za minulou dobu, žalovaná nad rámec soudem původně stanoveného výživného 300 měsíčně žalobkyni ničeho neposkytuje, nestýkají se, nekomunikují spolu. 4. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě o zvýšení výživného pro žalobkyni, coby pro již zletilé dítě, vyhověl toliko v převážném rozsahu, když navrhovaná výše zvýšeného výživného za situace, kdy soud v řízení sporném je vázán návrhem účastníka, v částce 5 000 Kč měsíčně, která je zajisté důvodná s ohledem na nutné potřeby vysokoškolského studenta, je zároveň limitována majetkovými poměry žalované matky v posuzovaném období od [datum] dosud s ohledem na její čistý měsíční příjem ze zaměstnání a srážkám na exekuce především dlužného výživného za dobu minulou mimo jiné i ve prospěch žalobkyně. Soud považuje za výši zvýšeného výživného, odpovídající kritériím daným ustanovením § 913 odst. 1 o z., v částce 3 200 Kč měsíčně od [datum] dosud, když je nutno vycházet především z čistých příjmů žalované za situace, kdy tato nevlastní ani movité věci vyšší hodnoty a nelze tak dále výživné zvyšovat například též s ohledem na majetkové poměry povinné z výživného. Dle ust. § 915 odst. 1 o. z. totiž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, kteréžto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Nadále totiž žalobkyně jako studentka vysoké školy, která si dále prohlubuje svou kvalifikaci a zvyšuje tak míru uplatnění na trhu práce v budoucnu, není schopna se sama živit v souladu s ust. § 911 o. z. a je tedy na žalované matce, aby se spolu s otcem žalobkyně podílela na uspokojování jejích potřeb, a to potřeb odůvodněných právě studiem na vysoké škole a s tím spojenými zvýšenými náklady oproti předchozímu rozhodování, když změna odůvodňující zvýšení původně stanoveného výživného v částce 300 Kč měsíčně na novou částku 3 200 Kč měsíčně, tedy o 2 900 Kč měsíčně, je dána ust. § 923 odst. 1 o. z. ve spojení s § 163 o. s. ř. nejpozději dnem [datum], kdy žalobkyně již byla studentkou vysoké školy a kdy došlo ke vzrůstu potřeb s tím spojených oproti předchozí úpravě. Výživné se dle § 921 o. z. plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, tedy zvýšené výživné je již splatné též za měsíc červen 2022, a proto soud přistoupil k vyčíslení nedoplatku daného zvýšením výživného o 2 900 Kč měsíčně z částky dosud stanovené 300 Kč měsíčně, tedy za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši 27 690 Kč, jako alikvótní část za 17 dní měsíce září 2021, za 3 měsíce 2021 a šest měsíců roku 2022 až do [datum]. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy se převážně procesně úspěšná žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. 6. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k již shora citovanému ust. § 921 o. z., když soud shledal důvody, pro které rozhodl vzhledem k vyšší výši nedoplatku dosahujícího téměř dvou měsíčních platů žalované, o možnosti jeho splácení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, když je zapotřebí zdůraznit, že oprávněné z výživného se musí dostat výživné včas, dokonce měsíc dopředu a nelze nepřiměřeně tolerovat, aby převážnou míru nejistoty neuspokojených potřeb oprávněné z výživného kryl nadále převážně otec žalobkyně, který navíc dosahuje aktuálně ztrát ve svém podnikání. Proto bylo rozhodnuto o splácení nedoplatku výživného tak, aby se jej žalobkyni dostalo spolu s běžným výživným nejpozději do 18 měsíců. Dobrodiní splátek je však třeba dodržovat, když nezaplacením byť jediné ze splátek, se za podmínek § 1931 o. z., stane splatným celý zbývající dluh.