27 C 113/2020-65 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 99 312,36 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (kapitalizováno bylo od [datum] do dne podání žaloby), s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky do výše 100 000 Kč, což žalovaná uvedeného dne v celém rozsahu učinila, a dle smlouvy byla povinna žalobkyni čerpanou částku splácet měsíčně po 2 182 Kč s úrokem 10,9 % ročně, přičemž první splátka měla být zaplacena dne [datum] a poslední splátka [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to především z výpisu z běžného účtu žalované, který vykazoval dostatečné příjmy, přičemž výdaje žalované byly rovněž takové, aby jí bylo umožněno poskytnutí uvedeného úvěru. Žalovaná však v celém rozsahu dlužnou částku žalobkyni nesplatila, pročež žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dne [datum] a krom úrokového příslušenství požaduje po žalované jistinu 99 312,36 Kč. Žalovaná byla k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila toliko prostřednictvím svého obecného zmocněnce, jenž uvedl, že za žalovanou platí předepsané splátky. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně vzala svou žalobu zpět co do částky 7 600 Kč, neboť po podání žaloby takovou částku žalovaná uhradila, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na kapitalizovaného úroky ve výši 10 212,42 Kč. 4. V předmětné věci se jedná o věc s tzv. cizím prvkem spočívající v tom, že žalovanou je osoba žijící v cizím státě, takže soud musel řešit i otázku příslušnosti soudu a tyto otázky soud řešil dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přičemž s ohledem na ustanovení kapitoly II. oddílu 1, 2 a 4 tohoto nařízení soud dovodil svoji příslušnost ve věci. 5. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti, žalovaná se neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 6. Z listiny označené jako žádost o poskytnutí úvěru, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí částky 100 000 Kč. Listina je opatřena datem [datum] a podepsána oběma účastníky řízení. 7. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo], že žalobkyně, která je označena mj. firmou, identifikačním číslem a sídlem, a žalovaná, jež je označena mj. jménem, příjmením a rodným číslem, se dohodly tak, že žalobkyně poskytne žalované částku do výše 100 000 Kč, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet], a žalovaná ji v pravidelných 60 měsíčních platbách po 2 170,61 Kč žalobkyni vrátí s úrokem ve výši 10,90 % ročně. Listina je opatřena datem [datum] a podepsána oběma účastníky řízení. 8. Z listiny označené jako výpis z účtu, že dne 5. 4 2019 žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. 9. Z listiny označené jako Oznámení o zesplatnění úvěru včetně podacího archu, že dne [datum] žalobkyně prohlásila nároky vyplývající ze Smlouvy o úvěru [číslo] za splatné a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 10. Z listiny označené jako výpis z běžného účtu [číslo] za období [datum] až [datum], že průměrné příjmy na tomto účtu za uvedené období činí cca 18 000 Kč a průměrné výdaje cca 9 000 Kč. 11. Z listiny označené jako KVALIFIKOVÁ VÝZVA DLUŽNÍKOVI K PLNĚNÍ PŘED PODÁNÍM ŽALOBY SE ZÁKLADNÍM SKUTKOVÝM A PRÁVNÍM ROZBOREM včetně podacího archu, že žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky. 12. Z ostatních v řízení provedených, avšak v odůvodnění neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] s žalobkyní dohodla tak, že žalobkyně jí poskytne částku do výše 100 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit v 60 měsíčních splátkách po 2 170,61 Kč měsíčně, v celém rozsahu to však neučinila, pročež žalobkyně požadovala jednorázové zaplacení dlužné částky, a to ve výši 99 312,36 Kč; žalobkyně předtím, než se dohodla s žalovanou, řádně zjišťovala, jestli bude žalovaná schopna jí poskytnutou částku vrátit. 14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci: 16. Soud nejprve uzavírá, že vzájemné ujednání mezi stranami ze dne [datum] hodnotí jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat krom ustanovení občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. V takovém případě měla žalobkyně povinnost zkoumat schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, a to ve smyslu rozhodných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (zejm. § 86 tohoto zákona), přičemž lze dospět k závěru, že takovou svou povinnost žalobkyně splnila, když především zkoumala příjmy i výdaje žalované prostřednictvím výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici. Z těchto je přitom zřejmé, že žalovaná disponovala zcela dostatečnými příjmy na to, aby mohla měsíčně žalobkyni splácet částku ve výši 2 170,61 Kč. Z celkového přehledu zůstatku na běžném účtu žalované je dále zřejmé, že i její hospodaření, tedy její výdajová stránka, mohla být pro žalobkyni dostatečnou zárukou toho, že žalovaná poskytnutý úvěr splatí. Uzavřenou smlouvu tak nelze z důvodů případného nezkoumání úvěruschopnosti žalované považovat za neplatnou. Zároveň pak žalobkyně prokázala čerpání peněžních prostředků žalovanou, a to výpisem z účtu. Žalovaná v řízení netvrdila zaplacení jakékoliv částky nad částky, které již žalobkyni měla zaplatit dle žalobních tvrzení ve znění částečného zpětvzetí žaloby, natožpak že by takovou případnou skutečnost prokazovala. S ohledem na to soud žalobě vyhověl co do částky žalobou požadované, neboť žalobkyni v takovém rozsahu doposud nebyla vrácena. Stejně tak soud žalobě vyhověl co do smluvních úroků, jak byly vymezeny v žalobě, když nárok na jejich zaplacení žalobkyni vznikl v souladu se smlouvou a soud jejich výši nepovažuje za nikterak nepřiměřenou. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobě v celém rozsahu po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby vyhověl; úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o. z. z dlužné jistiny ve lhůtě ve výroku uvedené, neboť žalovaná se v takovém rozsahu dostala do prodlení, výše přitom byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovanou zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 946 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za první tři úkony byla stanovena dle § 7 bod 5. vyhlášky ve výši 15 300 Kč (5 100 Kč x 3; tarifní hodnota 99 312,36 Kč) a za úkon částečného zpětvzetí žaloby dle § 7 bod 4 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (tarifní hodnota 7 600 Kč – v případě úkonu částečného zpětvzetí žaloby o peněžité plnění činí tarifní hodnota částku odpovídající výši zpětvzatého peněžitého plnění, neboť právě takového plnění se tento úkon právní služby týká – srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 75 Co 248/2016 publikovaný mj. v právním systému ASPI). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč, což činí celkem 1 200 Kč. Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 18 000 Kč) odpovídá částce 3 780 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 966 Kč (tj. poplatek již zaplacený včetně jeho doplatku dle výroku III. tohoto rozsudku). Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictví