30 C 152/2022-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 16. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 184,95 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaná strana coby úvěrovaný uzavřel dne 27. 1. 2020 se [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], Smlouvu o úvěru [číslo] dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které poskytl původní věřitel coby úvěrující žalovanému straně úvěr, který je níže specifikován. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 29. 3. 2021 s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna. Podle shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované straně spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou se splatností ke dni 26. 2. 2020, a to ve výši 9 500 Kč. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému - žalované straně poskytl dne 27. 1. 2020 Smluvní strany si pro případ prodlení s vrácením úvěru ve smlouvě v čl. 5 pod písm. b) sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalovaná strana na svůj závazek nesplnila na dlužnou pohledávku ničeho. Vzhledem k tomu se žalobkyně touto žalobou po žalované straně domáhá úhrady jistiny dlužné částky 9 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z dlužné jistiny od 27. 2. 2020 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. Smluvní pokuty počítané z jistiny dlužné částky ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od 26. 2. 2020 do dnešního dne 16. 2. 2022, tj. celkem 684,95 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště a rodným číslem jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 9 500 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatkem. Z této listiny soud nevzal za zjištěné, že by smlouvu žalovaný skutečně uzavřel, podpis žalovaného ani žádný jiný prostředek způsobilý jej nahradit, se na listině nenachází. Ani žádnou jinou listinou nebylo lze v řízení prokázat tvrzené uzavření smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 4. V předložené smlouvě bylo uvedeno pouze místo a datum podpisu smlouvy, z toho ovšem nelze vskutku dovodit, že by žalovaný smlouvu podepsat elektronicky. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU [číslo] 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení otištěného jména a příjmení žalovaného a dodatku o místě a času podpisu; takové údaje verifikaci podepisující osoby samo o sobě neumožňují. 5. Žádným z označených důkazů soud nevzal za prokázané, že by předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jakékoli peněžní prostředky tak, jak tvrdí v žalobě, neboť žádným důkazem, jež žalobkyně na podporu svých tvrzení soudu předložila, nelze prokázat, že by žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty. Soud k jinému závěru dojít nemohl, neboť je vázán důkazními návrhy stran (žalobkyně) a nemůže si jednoduše domyslet identitu majitele účtu, která z provedeného dokazování nijak neplyne. Za těchto okolností je na žalobkyni, aby soudu prokázala, že peněžní prostředky jsou skutečně poukázány žalovanému 6. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila a žalovanému odeslala před podáním žaloby upomínku, kterou žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby, na žalobkyni; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 7. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalovanému tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). Nadto žalobkyně ani řádně netvrdila, jakým způsobem měly být dle smlouvy peněžní prostředky žalovanému poskytnuty a jakým způsobem poskytnuty byly. Žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným. Vzhledem k tomu, že soud nevzal za prokázáno uzavření smlouvy, nebyly platně sjednány ani další žalobou uplatněné položky. 8. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.