54 C 35/2022-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 3 510 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník přihlásila do příslušné evidence v dubnu 2011 a dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se stala poplatníkem televizního poplatku. Výše televizního poplatku činí částku 135 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila žalobkyni televizní poplatek za období červenec 2018 až srpen 2020 a v celkové výši 3 510 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. V daném případě soud shledal podmínky pro použití ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník přihlásila do evidence v provozovně České pošty v dubnu 2011, spojovací číslo SIPO [číslo]. Dále bylo prokázáno ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, že žalovaná nezaplatila žalobkyni televizní poplatky za období červenec 2018 až srpen 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 3 510 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], avšak žalovaná ničeho neuhradila. 5. Po právním hodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do jistiny i požadovaných úroků z prodlení. Nárok žalobkyně vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se přihlásila v dubnu 2011 do evidence poplatníků televizních poplatků, na základě čehož jí vznikla povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná jako držitel televizního přijímače nesplnila povinnost a ve výše uvedených měsících nezaplatila žalobkyni televizní poplatky a nezaplatila je ani po doručení upomínky. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky řádně a včas, když dle § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, zavázal soud žalovanou zaplatit televizní poplatky v celkové výši 3 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala částkou ve výši 623,99 Kč ke dni sepsání žaloby, což odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Jelikož žalobkyně byla se svoji žalobou v plném rozsahu úspěšná, byla žalovaná podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázána zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a ze dvou režijních paušálů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tj. za dva úkony 200 Kč, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Takto přiznané náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady na právní zastoupení žalobkyně, soud v tomto případě nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť se jedná o formulářovou žalobu o bagatelní částku, které takto žalobkyně žaluje ve velkém rozsahu. Soud přitom poukazuje na rozhodnutí ústavního soudu, který již ve svých nálezech a usneseních (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 2104/12, III. ÚS 3092/13, I. ÚS 617/14) dovodil, že ač činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, tato se ve své činnosti těší výsadnímu postavení, když k tomuto má vytvořeny specifické podmínky a lze proto na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým je advokát a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování nebo bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly. 7. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.