54 C 39/2022-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník přihlásil do příslušné evidence v září 2019 a dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se stal poplatníkem televizního poplatku. Výše televizního poplatku činí částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatek za období září 2020 až prosinec 2020 v celkové výši 540 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. V daném případě soud shledal podmínky pro použití ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník přihlásil do evidence v provozovně České pošty v září 2019, spojovací číslo SIPO [číslo]. Dále bylo prokázáno ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, že žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období září 2020 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 540 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] a [datum], avšak bezvýsledně. 5. Po právním hodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do jistiny i požadovaných úroků z prodlení. Nárok žalobkyně vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil v září 2019 do evidence poplatníků televizních poplatků, na základě čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný jako držitel televizního přijímače nesplnil povinnost a ve výše uvedených měsících nezaplatil žalobkyni televizní poplatky a nezaplatil je ani po doručení upomínky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky řádně a včas, když dle § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, zavázal soud žalovaného zaplatit televizní poplatky v celkové výši 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala částkou ve výši 44,25 Kč ke dni sepsání žaloby, což odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Jelikož žalobkyně byla se svoji žalobou v plném rozsahu úspěšná, byl žalovaný podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázán zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a ze dvou režijních paušálů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tj. za dva úkony 200 Kč, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Takto přiznané náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady na právní zastoupení žalobkyně, soud v tomto případě nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť se jedná o formulářovou žalobu o bagatelní částku, které takto žalobkyně žaluje ve velkém rozsahu. Soud přitom poukazuje na rozhodnutí ústavního soudu, který již ve svých nálezech a usneseních (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 2104/12, III. ÚS 3092/13, I. ÚS 617/14) dovodil, že ač činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, tato se ve své činnosti těší výsadnímu postavení, když k tomuto má vytvořeny specifické podmínky a lze proto na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým je advokát a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování nebo bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly. 7. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.