57 C 193/2013-389 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 11. 9. 2013 domáhala po žalované, po rozšíření žaloby, které soud připustil usnesením ze dne 9. 10. 2014 a po rozšíření žaloby, které soud připustil usnesením z 23. 2. 2022, zaplacení částky 208 125 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žádostí ze dne 10. 03. 2013 žádala u původně žalované organizační složky státu - Ministerstva pro místní rozvoj přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 87 500 Kč za průtah správního orgánu, když v době uplatnění žádosti trvalo řízení o odstranění stavby oplocení souseda 6 let a 4 měsíce a ani do podání žaloby nebylo ukončeno. Řízení bylo zahájeno z moci úřední dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) dne 23. 10. 2006 a v tomto řízení je žalobkyně účastníkem řízení. Žalovaná jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) neposkytla. Žalobkyně má za to, že každý jednotlivec má právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, proto nesouhlasí se závěry žalované obsažené ve stanovisku ze dne 28. 08. 2013. Ve správním řízení bylo v době podání žaloby vydáno 5 prvoinstančních rozhodnutí a 5 rozhodnutí o odvolání, odvolací řízení o šestém prvoinstančním rozhodnutí probíhalo. Řízení probíhá pouze na dvou stupních správních úřadů. Nejedná se o žádné zvlášť složité řízení, řízení o odstranění stavby je běžný druh řízení, nejde zde ani o časově náročné dokazování, když toto probíhalo cca 9% až 10% doby trvání řízení. Žádných obstrukcí se žalobkyně nedopustila, když skutečnost, že opakovaně uplatňovala procesní prostředky, které jí právní řád poskytuje k ochraně, nemůže jít k její tíži, naopak důvodnost podaných opravných prostředků vypovídá o nesprávném úředním postupu u všech 5 vydaných prvoinstančních rozhodnutí i u postupu úřadů v druhé instanci, které nebyly schopny vyslovit řádně svůj právní názor tak, aby byl schopen stavební úřad rozhodnout. V řízení žalobkyně využila veškerých dostupných prostředků k odstranění průtahů v řízení, žádala třikrát o uplatnění opatření proti nečinnosti, dvakrát žádala o změnu příslušnosti, jednou podala žalobu na nečinnost ke Krajskému soudu a podala dvě stížnosti dle § 175 správního řádu. V řízení nejsou respektována procesní pravidla, vyskytují se zde věcné vady, spis není veden v souladu s ust. § 17 správního řádu. Vzhledem k výsledku správního řízení podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a v mezidobí od vydání prvního rozsudku v této věci proběhlo soudní řízení, jehož výsledkem bylo zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu a vrácení věci k dalšímu projednání. Žalobkyně má za to, že projednávaná věc spadá do věcné působnosti čl. 1 odst. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), jedná se o ochranu vlastnického práva, která má základy v ústavní rovině a je dále konkretizována na zákonné úrovni stanovením vnitřních a vnějších limitů vlastnického práva, mezi něž patří také ochrana tzv. sousedských práv. Z důvodu ochrany vlastnického práva je vlastník sousední nemovitosti účastníkem stavebního řízení, jak tomu také bylo v projednávané věci. Vlastník sousedního pozemku pak v rámci stavebního řízení uplatňuje své námitky ohledně neoprávněných imisí, které by mohly způsobit zásah do jeho vlastnického práva. Žalobkyně se při uplatňování námitek v rámci stavebního řízení domáhala ochrany svého vlastnického práva, které bylo dotčeno v důsledku nedodržení předpisů práva veřejného, konkrétně vybudováním černé stavby sousedem v rámci obtěžování sousedskými naschvály, přesto je tato stavba po zahájení řízení o odstranění stavby fakticky nepřiměřeně dlouhou dobu správními úřady trpěna a žalobkyně je vystavena negativním vlivům této stavby. Výsledek řízení má podstatný vliv na právo žalobkyně, které je soukromoprávní povahy, zejména na jeho rozsah. Spor o dané právo je opravdový a vážný, což žalobkyně dokládá závěry uvedenými ve znaleckých posudcích vypracovanými [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] v [obec], z nichž plyne, že v důsledku stavby plotu bude docházet k omezení přístupu vzduchu, k vlhnutí stěn domu, k estetickému znečištění obytného prostředí neúměrnou výškou plotu a výběrem materiálu a celkově dojde k narušení pohody bydlení a ke ztížení možných oprav domu žalobkyně z důvodu vzdálenosti plotu. Žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění za celkovou délku řízení, s tím, že je nutno posoudit toto řízení jako jeden celek. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení v tom směru, že se jedná o nesprávný úřední postup, když rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené lhůtě a pokud v žalobě uváděla, že celá záležitost zasáhla do jejího rodinného života a soukromí, vytvořila nejistotu v její právní sféře, způsobila újmu na cti, pověsti i na zdraví, tak toto uvedla pouze pro dokreslení závažnosti situace a nejedná se tak o uplatnění dalších jednotlivých nároků se samostatným skutkovým základem. U ústního jednání dne 5. 10. 2022 žalobkyně na žalobě setrvala a doplnila, že řízení o odstranění stavby dosud nebylo pravomocně skončeno. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když uvedla, že hlavní příčinou délky předmětného řízení a nemožnost jej pravomocně ukončit je zejména počet a obsáhlost podkladů, které jsou součástí spisového materiálu v dané věci a dále chování žalobkyně, která svým jednáním, které je sice po právu a v mezích zákona, přispívá k prodlužování řízení a k tomu, že řízení dosud nebylo ukončeno, když opakovaně uplatňovala odvolání, připomínky a stížnosti proti postupu stavebních úřadů, svá podání v průběhu řízení rozšiřovala a doplňovala o návrhy na provedení důkazů, což významně ovlivňovalo délku řízení. Žalobkyně rovněž podala dvě žádosti o změnu příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci jiným stavebním úřadem, žalobu na nečinnost Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvod [část obce], která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2010, č. j. [číslo jednací] a proti postupu stavebního úřadu dvě stížnosti k tajemníkovi Magistrátu města Ostravy, což také mělo vliv na celkový průběh řízení. Odmítnutí požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaným z dopisu ze dne 28. srpna 2013, [číslo jednací] bylo mimo jiné odůvodněno tím, že věc byla opakovaně projednávána na různých stupních, bylo prováděno rozsáhlé dokazování a věc byla předmětem soudního přezkumu. V rozhodnutí bylo konstatováno, že byť v řízení byly shledány určité průtahy a v odvolacích řízeních byla překročena ve třech případech lhůta, nelze mít za prokázaný vznik nemajetkové lhůty v příčinné souvislosti s případným pochybením správních orgánů. Žalovaná dále namítala, že v řízení před stavebním úřadem jsou stavebním zákonem při subsidiárním užití správního řádu stanoveny lhůty pro vydání rozhodnutí, v daném případě se tedy může jednat pouze o nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nikoli o nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, nelze tedy aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) na daný případ a tím presumpci vzniku nemajetkové újmy. 3. Okresní soud v Ostravě rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a ve zbytku, tedy co do částky 55 887,10 Kč byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl po odvolání obou účastníků řízení potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 57 Co 246/2015, a nabyl právní moci dne 22. 10. 2015, přičemž na základě podaného dovolání byly výše označené rozsudky Okresního soudu v Ostravě i Krajského soudu v Ostravě zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 03. 2018 v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a v navazujících nákladových výrocích a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Ve věci bylo proto znovu rozhodováno, když Okresní soud v Ostravě opětovně ve věci rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293 zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a rozhodl o nákladech řízení a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325. Na základě ve věci podaného dovolání bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 4047/2019-346 tak, že se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293 zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k další