62 C 436/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce si dne 1. 9. 2021 podal u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhal zaplacení částky 2 192 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnil tím, že dne 1. 2. 2010 žalovaný jako nájemce uzavřel s žalobcem jako pronajímatelem, nájemní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl nájem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Dle této smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobci nájemné ve výši 840 Kč ročně. Tuto svou povinnost si žalovaný neplnil, když nájemné za rok 2011, 2012 a 2013 neplatil, proto žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu dle článku VI. odst. 4 smlouvy ve výši 2 Kč za každý den prodlení s úhradou nájemného. Vzhledem k tomu, že dosud nájemné za daná období nebyla zaplacena, dochází k navyšování smluvní pokuty. Žalobci svědčí nárok na úhradu smluvní pokuty za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 ve výši 2 192 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě této částky přípisem ze dne 9. 4. 2021, který si však žalovaný nepřevzal. Tento přípis se dostal do dispozice žalovaného dnem 13. 4. 2021. Ve stanovené lhůtě 30 dnů předmětnou částku nezaplatil a od 14. 5. 2021 je v prodlení. Žalovaný byl ještě prostřednictvím zástupce žalobce vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2021 k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud činí skutkový závěr, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, byla dne 1. 2. 2010 uzavřena nájemní smlouva [číslo] na základě které byl žalovanému přenechán k užívání pozemek pod garáží parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od 1. 2. 2010. Strany si sjednaly, že žalovaný bude jako nájemce platit nájemné ve výši 840 Kč ročně. Pro případ, že nebude nájemné řádně a včas uhrazeno, náleží pronajímateli smluvní pokuta ve výši 2 Kč za každý den prodlení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9. 4. 2021 ve výši 2 192 Kč, představující smluvní pokutu za nezaplacené nájemné za roky 2011 až 2013, a to za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 nejpozději do 30 dnů od doručení upomínky. Tato byla žalovanému doručena 13. 4. 2021. Ještě před podáním žaloby pak žalobce vyzval žalovaného výzvou zástupce žalobce k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne 23. 7. 2021, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, avšak i v tomto případě bezvýsledně. 4. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem ve smyslu ustanovení § 663 a násl. občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 nájemní smlouva, na základě které žalobce přenechal žalovanému k užívání pozemek pod garáží parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž nájemní smlouva byla uzavřena od 1. 2. 2010 na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal platit nájemné v částkách a termínech uvedených v takto uzavřené nájemní smlouvě. Žalovaný si však tuto svou povinnost řádně neplnil, když nájemné za roky 2011, 2012 a 2013 nezaplatil, a proto se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty sjednané danou smlouvou v článku VI. bodu 4 smlouvy, když tato smluvní pokuta je sjednána v souladu s ustanovením § 544 a násl. občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 Smluvní pokuta činí 2 Kč za každý den prodlení, a to za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020, tj. v celkové výši 2 192 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by smluvní pokutu v této výši zaplatil, případně že by zaplatil včas a řádně nájemné tak, jak se smlouvou zavázal, tedy že žalobci nárok na smluvní pokutu vůbec nevznikl. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit částku 2 192 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 5. Jelikož žalobce byl se svou žalobou úspěšný v plném rozsahu, byl žalovaný podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobci vzniklé náklady řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z hotových výdajů stanovených paušální částkou ve výši 300 Kč za 1 úkon, to je za 2 úkony 600 Kč, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Takto přiznané náklady byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady na právní zastoupení žalobce soud v tomto případě nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť se jedná o formulářovou žalobu o bagatelní částku, která spadá do běžné agendy žalobce a které žalobce běžně žaluje. Soud přitom poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, který ve svých nálezech a usneseních (II ÚS 2396/09 ze dne 13. 9. 2012, III ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010, I ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008, II ÚS 376/12 ze dne 14. 3. 2013, IV ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019 a další), dovodil, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Tím samozřejmě není kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení státu advokátem, mající povahu účelného uplatňování nebo bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, jíž je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobce advokátem v tomto případě odůvodňovaly.