19 C 18/2023-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou postoupenou zdejšímu soudu dne 13. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná strana zavázána zaplatit jí částku celkem 10 741,17 Kč s příslušenstvím. 2. Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 16. 12. 2019 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na adresu [adresa], dodávka elektřiny za období od 23. 12. 2019 do 26. 8. 2020 při spotřebě celkem 2 281 MWh byla žalovanému vyúčtována Fakturou [číslo] na částku 10 741,17 Kč s tím, že na tuto fakturu nebylo zaplaceno ničeho. Uvedenou pohledávku poté původní věřitel postoupil žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností od 27. 5. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2022. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, byť byl soudem řádně a včas vyzván. 4. Soud v dané právní věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě Smlouvy ze dne 16. 12. 2019 se právní předchůdce žalobkyně (tj. [právnická osoba]) zavázal dodávat žalovanému elektřinu na adresu [adresa], a žalovaná strana se zavázala platit za tuto sjednanou cenu; dodávka elektřiny byla vyúčtována Fakturou [číslo] na částku 10 741,17 Kč, přičemž žalovaná strana v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by je v plné výši zaplatila, event. že by měla výhrady k provedeným vyúčtováním. [právnická osoba] následně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. K uvedeným skutkovým zjištěním soud dospěl na základě výše citované smlouvy a faktury, včetně příloh, a rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který byla aplikována zejména ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o koupi, a § 1970 téhož občanského zákoníku v části úroků z prodlení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci řízení (resp. právní předchůdce žalobkyně jako původní věřitel) platně sjednali smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které společnost [právnická osoba], žalovanému dodávala elektřinu, a žalovanému vznikla povinnost je odebírat a zaplatit za ně odpovídající cenu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by vyúčtovanou dodávku elektřiny neodebral nebo že by dlužnou částku zaplatil, pohledávka byla poté postoupena na žalobkyni, proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající vyúčtované ceně komodity spolu s odpovídajícím úrokem z prodlení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve výši po 1 620 Kč za úkon, tj. celkem 4 860 Kč dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši po 300 Kč za úkon, tj. celkem 900 Kč dle ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky, 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 209,60 Kč dle ust. § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše 7 769,60 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.