19 C 454/2023-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná strana zavázána zaplatit jí částku celkem 13 284 Kč s příslušenstvím. 2. Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že: [právnická osoba], [IČO], a žalovaný dne 9. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na adresu [adresa], dodávka elektřiny za období od 16. 9. 2019 do 18. 11. 2019 při spotřebě celkem 0,435 MWh byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] na částku 2 380 Kč s tím, že na tuto fakturu bylo zaplaceno 1 000 Kč. Uvedenou pohledávku poté původní věřitel postoupil žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností od 21. dubna 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 4. 2022. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. [právnická osoba], [IČO], a žalovaný dne 9. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na adresu [adresa], dodávka elektřiny za období od 19. 11. 2019 do 27. 7. 2020 při spotřebě celkem 2,24 MWh byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] na částku 11 904 Kč s tím, že na tuto fakturu nebylo zaplaceno ničeho. Uvedenou pohledávku poté původní věřitel postoupil žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností od 21. dubna 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 4. 2022. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 3. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně a včas vyzvána. 4. Soud v dané právní věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen o.s.ř.). 5. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě smlouvy ze dne 9. 9. 2019 se právní předchůdce žalobkyně (tj. [právnická osoba]) zavázal dodávat žalovanému elektřinu na adresu [adresa], a žalovaná strana se zavázala platit za tuto sjednanou cenu; dodávka elektřiny byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 2 380 Kč za fakturační dobu od 16. 9. 2019 do 18. 11. 2019 (na tuto uhradil žalovaný 1 000 Kč) a fakturou [číslo] na částku 11 904 Kč za fakturační dobu od 19. 11. 2019 do 27. 7. 2020, přičemž žalovaná strana v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by ji v plné výši zaplatila, event. že by měla výhrady k provedeným vyúčtováním. [právnická osoba] následně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. K uvedeným skutkovým zjištěním soud dospěl na základě citované smlouvy a faktury, vč. příloh, a rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který byla aplikována zejména ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o koupi, a § 1970 téhož občanského zákoníku v části úroků z prodlení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci řízení (resp. právní předchůdce žalobce jako původní věřitel) platně sjednali smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které společnost [právnická osoba], žalovanému dodávala elektřinu, a žalovanému vznikla povinnost je odebírat a zaplatit za ně odpovídající cenu. Žalovaná strana v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by vyúčtovanou dodávku elektřiny neodebrala nebo že by dlužnou částku zaplatila, pohledávka byla poté postoupena na žalobkyni, proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající vyúčtované ceně komodity spolu s odpovídajícím úrokem z prodlení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou ve výši dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 300 Kč, dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky, a 21% DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. 8. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč Náklady řízení se dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobkyně. 9. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. 10. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku. 11. Lhůty k plnění jsou dány § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.