32 C 187/2021-187 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni v rámci odškodnění nemajetkové újmy, a to další nemajetkové újmy, částku ve výši 980 000 Kč. Svou žalobu odůvodnila skutečností, že dne 30. listopadu 2017 v době kolem , Anonymizováno, ve , adresa, žalovaný řídil vozidlo v levém jízdním pruhu pozemní komunikace , adresa, ve směru od , adresa, , a to osobní vozidlo zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , nevěnoval náležitou pozornost situaci v silničním provozu a před přechodem pro chodce, kdy v pravém jízdním pruhu stál osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, a žalovaný projížděl levým jízdním pruhem, nedal přednost žalobkyni, která předmětný přechod pro chodce přecházela z pravé na levou stranu ve směru jízdy předmětných vozidel. Na danou situaci žalovaný jakkoliv nereagoval, bez snížení rychlosti pokračoval v jízdě, v důsledku čehož do žalobkyně narazil pravou přední částí vozidla, srazil ji na vozovku a způsobil těžká zranění naplňující taxativa poškození důležitého orgánu a delší dobu trvající poruchy zdraví. Žalobkyně utrpěla tržnou ránu v týlní krajině hlavy vlevo délky 7 cm, krevní podlitinu na lokti vlevo, difuzní axonální poranění mozku s drobnými ložisky zhmoždění především v čelním a temenním laloku vpravo, krvácení pod měkkou mozkovou plenu, sériovou zlomeninu žeber (páté až deváté žebro vpravo, třetí až deváté vlevo), zhmoždění plic s mírným pneumothoraxem vpravo, zhmoždění levého laloku jater s mírným zakrvácením do břišní dutiny, trojitou zlomeninu dolní čelisti, nalomení alveolárního výběžku horní čelisti vpravo, v odpovídajících místech se zlomeninami zubů, tříštivou zlomeninu těla levé pažní kosti a dvojitou zlomeninu těla levé loketní kosti a dvojitou zlomeninu bércových kostí vlevo (na hranici horní a střední třetiny jejich délky), s významným omezením v obvyklém způsobu života a dobou léčení výrazně přesahující 6 týdnů. Žalovaný byl za uvedené uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku, a to rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 9. 2018 č.j. , spisová značka, , zároveň mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu do té doby vzniklé a uplatněné nemajetkové újmy ve výši 208 171 Kč a nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve 577 231 Kč, celkem tedy 783 402 Kč. Tato částka byla dílem přímo žalovaným a dílem jeho pojišťovnou žalobkyni zaplacena. Žalobkyně se nyní domáhá odškodnění tzv. další nemajetkové újmy, neboť v důsledku ublížení na zdraví je člověk postižen mnohem více než jen fyzickou bolestí a ztížením společenského uplatnění, tj. trvalými následky. Jedná se o dočasné nepříznivé situace a stavy, které v důsledku zranění žalobkyně vnímala v souvislosti se samotnou léčbou, návratem do běžného života a také vnímání těchto zásahů v emoční sféře. Dále žalobkyně konstatuje průběh léčby, rekonvalescence, a to vše od 30. 11. 2017:30. listopadu 2017 , Anonymizováno, ., , adresa, – čas nehodyŠla jsem cestou z práce domů. Na samotnou nehodu si nevzpomínám, pouze si pamatuji, že auto zastavilo a já jsem vstoupila na přechod pro chodce. Pak si už jen vybavuji bolesti břicha, záblesky lékařů chodících kolem monitorů, tmu.Hospitalizace ve Fakultní nemocnici , adresa, na KARIM – ORIM 2 ve dnech 30. listopadu 2017 od , Anonymizováno, hod. do 14. prosince 2017, , tituly před jménem, , jméno FO, – umělý spánek po dobu 14 dníNa čas strávený v umělém spánku si pochopitelně nepamatuji. Nyní však vnímám tu dobu tak, že se jedná o nenahraditelnou ztrátu, neboť jsem byla ochuzena o celé dva týdny mého života, které jsem tak v důsledku způsobeného zranění vůbec neprožila, které jsem nemohla strávit se svou rodinou a příteli a způsobem pro mě běžným a naprosto samozřejmým.Krom toho se dne 01. prosince 2017 konak v práci vánoční večírek, na který jsem se těšila a o který jsem přišla.Dne 08. prosince 2017 jsem měla narozeniny, které jsem ani nevnímala a nemohla je strávit se svou nejbližší rodinou a přáteli. Pouze z vyprávění manžela a dětí vím, že za mnou ten den byli na návštěvě.Dne 13. prosince 2017 měla jmeniny moje sestra Lucie, které jsem rovněž nemohla se svou sestrou oslavit ani své sestře popřát.Dne 11. srpna 2017 se narodila má první neteř , Anonymizováno, . V době, kdy jsem byla v umělém spánku, byla domluvena návštěva, ale vzhledem k nehodě se nekonala.Převoz na , jméno FO, 14. prosince 2017 – 30. prosince 2017, , tituly před jménem, , jméno FOHospitalizaci na tomto oddělení si moc nepamatuji, protože bezprostředně navazovala na dobu, kdy jsem byla v umělém spánku, a byla jsem stále pod vlivem silné medikace; dle slov manžela jsem byla plačtivá. Dnes tuto dobu opět vnímám jako dva týdny života, o které jsem byla zkrácena.Přesun na , Anonymizováno, , adresa, . prosince 2017 – 09. ledna 2018, , tituly před jménem, , jméno FOMám pouze nejasné vzpomínky. Vím, že hlavním motivem mých myšlenek byl strach. Strach o život, tedy zda vůbec přežiji. Strach, zda, pokud přežiji, budu v budoucnu schopna se o sebe postarat, nebo zda budu upoutána na lůžku nebo odkázána na invalidní vozík a na každodenní pomoc jiných lidí.Když přišla rodina (manžel, děti, maminka, teta) na návštěvu, zřejmě byl Štědrý den nebo Silvestr. Slyšela jsem rány, jako by byl ohňostroj a viděla jsem záblesky. Neuměla jsem si to spojit, nevěděla jsem, co se to venku děje. To, že jsem nemohla se svou rodinou oslavit Vánoce ani Nový rok, mi nikdo nevrátí.Neustále jsem slýchávala, že jsem šikovná, vzhledem k tomu, čím jsem si prošla. Nevěděla jsem proč. Kladla jsem si otázky, co se stalo a co se mnou bude. Jen jsem ležela, nemohla jsem chodit, byla jsem napojená na kapačky, tracheostomie, a měla problémy s vysokými glykémiemi. Byla jsem v nemocnici, stále připoutaná na lůžko a vůbec jsem stále nechápala proč. Měla jsem neustále zvláštní pocit, že je se mnou něco špatně. Manžel a děti mě navštěvovali denně, ale první návštěvy si vlastně moc nepamatuji. Až později si vybavuji hlasy dětí, manžela a pobízení ke zmáčknutí ruky. Časem jsem pomalu začala vnímat. Vybavuji si koupání, které probíhalo tak, že jsem byla odvezena na vozíku pod sprchu, což bylo to zvláštní, mísily se ve mně obavy a strach, že nejsem v pořádku.Převoz do , Anonymizováno, , adresa, . ledna 2018 – 12. ledna 2018, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FOSotva jsem se pomalu začala aklimatizovat, přišel další převoz. Z důvodu neustálé vysoké glykémie mě odvezli do , Anonymizováno, , adresa, , kde jsem po konzultaci s , tituly před jménem, , jméno FO, byla odpojena od kapačky a mohla si napojit inzulínovou pumpu. Setkání s paní doktorkou a sestřičkou z diabetologie ve mně vyvolalo pocit, že se pomalu z té velké dálky vracím domů. Následně mi odstranili tracheostomii.Na konzultaci se stomatochirurgem , tituly před jménem, , jméno FO, jsme se domluvili, že pokud se mi čelist nevrátí zpět, mám se koncem února ozvat přímo na stomatochirurgii ve , Anonymizováno, .Převoz do , právnická osoba, , 12. ledna 2018 – 25. ledna 2018 – , tituly před jménem, , jméno FOPřevoz do , právnická osoba, . Převoz sanitou, ze kterého jsem byla ve velkém stresu a bála jsem se. Po příjezdu do , adresa, , jsem byla umístěna na pokoji s paní, která neustále naříkala a na vše si stěžovala. Bylo to stresující, nešlo usnout, někam odejít pryč. Z té frustrace jsem proplakala hodiny. Naštěstí se uvolnil „nadstandardní pokoj“, kam mi manžel zajistil přemístění. Na tomto pokoji nebylo možné koupání s použitím vozíku, manžel mě proto musel chodit denně koupat, cítila jsem se nesamostatná, na obtíž.Celý pobyt v nemocnici do 25. ledna 2018 jsem s ohledem na zranění dostávala medikamenty na tlumení bolesti. Neustále jsem byla připoutána na lůžko, bez možnosti pohybu z důvodu zranění.V té době jsem si již plně uvědomovala svůj zdravotní stav, a co k němu vedlo. Nevěděla jsem však, co se mnou bude. Stále jsem se strašně bála, zda vůbec přežiji a pokud ano, jaký můj další život vlastně bude. Bála jsem se, že již nikdy nebudu chodit, že budu po zbytek života upoutána na lůžko nebo budu muset používat invalidní vozík, a také toho, jak to ovlivní můj další život a životy mých nejbližších a mé vztahy s nimi. Především mě děsily myšlenky a představy, že by mě můj manžel mohl opustit a já prožiji zbytek života v nějakém ústavu sociální péče odkázána na pomoc cizích lidí.Velmi jsem se bála o svou maminku, která zprávu o mé nehodě nesla velmi špatně. Je diabetička a v důsledku stresové situace dostala pásový opar, nemohla jíst ani spát. V dubnu 2018 navíc prodělala laparoskopii žaludku. Velmi jsem se o ni bála, nemohla jsem ji v té době být oporou.Další operací bylo vytažení šroubů z kolene, protože kosti na sebe správně nenavazovaly a nesrůstaly. Byla to první operace, na kterou si plně vzpomínám. Byla jsem ve velkém stresu a bála jsem se, zda operace dopadne v pořádku.Propuštění na víkend z nemocnice domůB