40 C 220/2014-63 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 5. 2014 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 828 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovaným jako odběratelem dne 29. 5. 2012 Smlouvu o sdružených dodávkách ze sítě nízkého napětí [číslo] [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec], [IČO], byla do 31. 8. 2013 zapsána v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] pod [právnická osoba] [právnická osoba]. a s účinností od 1. 9. 2013 podniká pod [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba]. Žalovaný jako odběratel uzavřel smlouvu jako podnikatel pod [IČO]. Podnikatel později ukončil činnost v režimu živnostenského zákona. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat pro odběrné místo žalovaného sjednané množství elektřiny včetně převzetí odpovědnosti za odchylku spolu se zajištěním odpovídajících služeb a povinnost žalovaného uhradit věřiteli řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a za distribuční služby dle platného ceníku. Provedenou dodávku elektřiny žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala, a to fakturou [číslo] ze dne 15. 11. 2013 se splatností 29. 11. 2013 za období od 1. 11. 2013 do 15. 11. 2013 ve výši 1 572,05 Kč, fakturou [číslo] ze dne 12. 11. 2013 se splatností 26. 11. 2013 za měsíc říjen 2013 ve výši 3 643,30 Kč a fakturou [číslo] ze dne 11. 10. 2013 se splatností 25. 10. 2013 za měsíc září 2013 ve výši 5 613,38 Kč. V souladu s čl. X.1 Smlouvy žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužných částek. Dne 18. 3. 2014 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 2. 5. 2023 se nedostavila žalobkyně, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním. 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu č. [číslo] o sdružených službách dodávky elektřiny. Jako dodavatel je ve smlouvě uvedena [právnická osoba], s.r.o., [IČO] se sídlem [adresa]. Jako odběratel je uvedena osoba [celé jméno žalovaného], [IČO], místo podnikání [adresa žalovaného]. Předmětem smlouvy byl závazek dodavatele zajistit přenos, distribuci, systémové služby a dodávat odběrateli elektřinu ve sjednaném množství, jakost, čase a místě dle přílohy [číslo] poskytovat mu další toutu smlouvou sjednaná plnění a odběratel se zavázal odebrat elektřinu a zaplatit dodavateli za dodanou elektřinu a další plnění sjednanou cenu. Odběrné místo byla na adrese: [adresa], fakturační adresa: [adresa]. Kupní cena v období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2012 byla sjednána v čl. VI. Smlouvy, a to ve výši 1 802 Kč/MWh a pevná cena za měsíc ve výši 45 Kč. Pro následující období je dodavatel oprávněn stanovit svým oznámením novou cenu. Oznámení doručí odběrateli nejpozději 1 měsíc před okamžikem, kdy má nová cena nabýt účinnosti s uvedením termínu platnosti nové ceny (zjištěno ze Smlouvy č. [číslo] o sdružených službách dodávky elektřiny). Z Výpisu RŽP žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zapsáno jako podnikal s [IČO]. Z [právnická osoba] soud zjistil, že původní název společnosti do 1. 9. 2013 byl [právnická osoba] Dodávku elektřiny za měsíc 9/ 2013 dodavatel vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 5 613,38 Kč se stanoveným datem splatnosti 25. 10. 2013 (zjištěno z faktury [číslo]). Dodávku elektřiny za měsíc 10/ 2013 dodavatel vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 3 643,30 Kč se stanoveným datem splatnosti 26. 11. 2013 (zjištěno z faktury [číslo]). Dodávku elektřiny za 1. 11. – 15. 11. 2013 dodavatel vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 1 572,05 Kč se stanoveným datem splatnosti 29. 11. 2013 (zjištěno z faktury [číslo]). Žádná s vystavených faktur není podepsána dodavatel ani žalovaným. U žádné z těchto tří vystavených faktur nebylo prokázáno jejich doručení do dispozice žalovaného. Sám žalovaný ve vyjádření k těmto vystaveným fakturám uvedl, že v době jejich vystavení už nepodnikal. Neodpovídá ani množství odebrané elektřiny, protože všechny stroje měl na elektřinu a vyúčtované částky jsou příliš malé. Převzetí každé faktury vždy potvrzoval svým podpisem a razítkem. Z Dopisu žalovaném z 25. 10. 2013 soud zjistil, že dodavatel vyzval žalovaného k úhradě tří neuhrazených faktur za elektřinu nejpotději do 2. 12. 2013. U tohoto dopisu nebylo prokázáno doručení do dispozice žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2014 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 828,73 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu místa podnikání a fakturační adresu sjednanou ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny (zjištěno z Předžalobní výzvy). 6. Z Usnesení o zrušení konkurzu [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že tímto usnesením ze dne 9. 6. 2016 byl zrušen konkurz na dlužníka [celé jméno žalovaného], [IČO] po splnění rozvrhového usnesení. Žalobkyně měla v insolvenčním řízení zjištěnu pohledávku ve výši 12 848,98 Kč a připadla jí v rámci rozvrhu částka 234,69 Kč (zjištněno z Rozvrhového usnesení [insolvenční spisová značka]). 7. Ze spisu insolvenčního soudu [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že u [název soudu] bylo dne 24. 6. 2016 zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému jako fyzické osobě. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 1. 9. 2016 č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka - žalovaného a povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobkyně svou pohledávku za žalovaným do insolvenčního řízení nepřihlásila. Usnesením ze dne 16. 3. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka] vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Výrok usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek nabyl právní moci dne 1. 4. 2022. 8. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení dlužné částky žalovaným u soudu dne 15. 5. 2014. První insolvenční řízení vedené [název soudu] vůči žalovanému jako podnikateli bylo skončeno dne 9. 6. 2016 zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Žalovaná pohledávka byla v tomto zjištěna a uspokojena v rámci rozvrhu ve výši 234,69 Kč. 9. Podle § 312 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ IZ“), lze na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311. V posuzované věci tak má soud zato, že pohledávka žalovaného uplatněná v tomto řízení byla po skončení prvního insolvenčního řízení již vykonatelná. 10. Dne 24. 6. 2016 bylo vůči žalovanému tentokrát jako proti fyzické osobě zahájeno druhé insolvenční řízení. Podle § 140a IZ se rozhodnutím o úpadku dne 1. 9. 2016 opětovně přerušilo nalézací řízení zahájené dne 15. 5. 2014 a vznikla povinnost věřiteli (žalobkyni) uplatnit svůj nárok přihláškou v insolvenčním řízení. Jelikož dlužník (žalovaný) splnil podmínky schváleného oddlužení, byl dle § 414 odst. 1, odst. 2 IZ osvobozen od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalobkyně svou pohledávku za žalovaným do druhého insolvenčního řízení nepřihlásila. Insolvenční řízení již bylo pravomocně skončeno. 11. S ohledem na výše učiněná zjištění soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.), neboť žalovaný byl od placení žalované pohledávky splněním oddlužení osvobozen. 12. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.