61 C 191/2023-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit jí částku celkem 28 120,98 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná dříve odebírala zemní plyn na adrese [adresa], od společnosti [právnická osoba], poté co jmenovaná společnost pozbyla oprávnění obchodovat s plynem si žalovaná nezvolila jiného dodavatele a plyn jí proto dodávala žalobkyně jako tzv. dodavatel poslední instance. Předmětem žaloby je cena dodávek plynu žalované od žalobkyně za období od [datum] do [datum], vyúčtovaná žalované fakturou [číslo] v částce 28 120,98 Kč, přičemž žalovaná na vyúčtovanou částku nic nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané skutečnosti odpovídající výše popsaným žalobním tvrzením, tedy že žalobkyně dodávala žalované plyn jako tzv. dodavatel poslední instance a žalovaná byla povinna platit za něj žalobkyni vyúčtovanou cenu, přičemž žalobkyně nevyužila možnosti sjednat si dodávky na smluvním základě se žalobkyní nebo jiným dodavatelem. Z výše uvedené faktury pak vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované cenu dodaného plynu tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na vyúčtovanou cenu cokoliv zaplatila, případně že by nesouhlasila s provedeným vyúčtováním. 5. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který byla aplikována zejména ustanovení § 12a, § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o koupi, dále ustanovení § 1970 téhož občanského zákoníku v části úroků z prodlení za současné aplikace ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně dodávala žalované plyn jako tzv. dodavatel poslední instance a žalované vznikla povinnost platit za něj žalobkyni vyúčtovanou cenu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by vyúčtované dodávky neodebrala nebo že by dlužnou částku zaplatila, proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku odpovídající vyúčtované ceně spolu s úrokem z prodlení. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování jejího práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 1 126 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 6 780 Kč za tři úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 2 260 Kč za jeden úkon, a to příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů v částce 900 Kč za tři úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč za jeden úkon právní služby), 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 612,80 Kč dle ustanovení § 137 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše 10 418,80 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.