61 C 196/2022-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni celkem 15 843 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, dodávka za období od [datum] do [datum] byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] na částku 15 433 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku ke dni podání žaloby uhradil celkem 10 345 Kč. Žalobkyně tedy nadále eviduje pohledávku ve výši 5 088 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že dodávka elektřiny za období od [datum] do [datum] byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] na částku 10 755 Kč, žalovaný na tuto fakturu nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z provedených listinných důkazů, zejména z citovaných smluv a faktur, má soud za prokázané skutečnosti odpovídající výše popsaným žalobním tvrzením, tedy že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které se žalobkyně mimo jiné zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za ni žalobkyni sjednanou cenu. Z výše uvedených faktur pak vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu dodané elektřiny tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by vyúčtovanou cenu uhradil, případně že by nesouhlasil s provedeným vyúčtováním. 5. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který byla aplikována zejména ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o koupi, dále ustanovení § 1970 téhož občanského zákoníku v části úroků z prodlení za současné aplikace ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci řízení platně sjednali smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které žalobkyně žalovanému dodávala elektřinu a žalovanému vznikla mimo jiné povinnost zaplatit za ni odpovídající cenu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by vyúčtované dodávky neodebral nebo že by dlužnou částku zaplatil, proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající vyúčtované ceně spolu s úrokem z prodlení. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování jejího práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 5 220 Kč za tři úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 1 740 Kč za jeden úkon, a to příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů v částce 900 Kč za tři úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč za jeden úkon právní služby), 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1285,2 Kč dle ustanovení § 137 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše 8 205,20 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.