61 C 78/2022-45 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit mu částku 42 305,70 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě smlouvy o nájmu bytu a movitých věcí ze dne [datum] užíval žalovaný jeho byt na adrese [adresa], nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum] s tím, že podle obsahu smlouvy došlo na konci uvedené lhůty k automatickému prodloužení nájmu do [datum]. Žalovaný neuhradil žalobci nájemné a zálohu na služby za měsíce září, říjen a listopad 2020, z důvodu tohoto prodlení dal žalobce žalovanému výpověď z nájmu, která mu byla doručena dne [datum]. Podle žalobce nájemní vztah skončil výpovědí k [datum], žalovaný mu však vrátil byt až [datum]. Předmětem žaloby je nájemné a náhrada za užívání bytu po skončení nájmu za období od [datum] do [datum] ve výši 65 319,54 Kč, dále nedoplatek záloh za uvedené období ve výši 18 686,16 Kč (včetně nedoplatku za rok 2019 ve výši 3 192 Kč a nedoplatku za rok 2020 a leden 2021 ve výši 3 969 Kč), od těchto částek žalobce odečetl jistotu ve výši 41 700 Kč, kterou si započetl na dlužné nájemné, takže soudní žalobou se domáhá zbývající částky 42 305,70 Kč. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že nájemní vztah skončil nikoliv výpovědí k [datum], ale už uplynutím sjednané určité doby nájmu k [datum]. Podle žalovaného totiž žalobce sdělil před zmíněným datem žalovanému, že nemá zájem na dalším trvání nájmu, takže nedošlo k prolongaci nájemního vztahu. Dále namítal, že se v září 2020 z bytu fakticky odstěhoval, přičemž přístupový čip a klíč vhodil do schránky v té době pro tyto účely zřízené. Dále namítal, že výpověď dne [datum] nebyla doručena jemu osobně, nýbrž obchodní společnosti, ve které sice on sám vystupuje, ale jedná se o jiný subjekt. 3. Soud projednal věc při ústních jednáních, provedl navržené důkazy s níže odůvodněnými výjimkami a dospěl k následujícím závěrům. 4. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] a ostatně i z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce dal žalovanému do nájmu byt č. [rok] [číslo] na výše uvedené adrese, a to na dobu určitou od [datum] do [datum] (ve smlouvě je sice uvedeno datum [datum], ale jedná se zjevně o překlep, když strany evidentně měly na mysli poslední den měsíce září, a tato písařská chyba nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy). Podle článku III. odstavec 2 smlouvy, pokud neoznámí jedna ze stran nájemní smlouvy straně druhé ve lhůtě 30 dnů před ukončením nájemního vztahu, že na dalším trvání nájemního vztahu nemá zájem, prodlužuje se nájemní vztah automaticky vždy o jeden rok, a to maximálně třikrát. Dále má soud za prokázané (z písemné výpovědi včetně podacího lístku a dokladu o sledování zásilky), že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu z důvodu nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu tří měsíců, tato výpověď byla zaslána [právnická osoba] s. r. o. a byla jí doručena dne [datum]. Z předávacího protokolu dále soud zjistil, že po ukončení nájmu byl byt vrácen„ bez vad“ dne [datum]. Z uvedeného má soud tedy za prokázané, že nájemní poměr mezi účastníky nepochybně trval do [datum]. Sporné mezi účastníky je, zda trval i poté, když podle žalobce došlo k automatickému prodloužení od [datum], nájem pak trval do [datum] a fakticky žalovaný užíval byt do [datum]; naopak podle žalovaného nedošlo k prodloužení nájmu a žalovaný byt předal zpět žalobci v září 2020 tak, že klíče vhodil do určené schránky. Soud v tomto směru neprováděl další dokazování, neboť má za to, že i kdyby byla prokázána verze předestřená žalovaným, pak byt nelze považovat za předaný (vrácený) žalobci v září 2020, neboť pouhé vhození klíčů a přístupového čipu do schránky nelze považovat za řádné předání bytu žalobci. Řádným předáním bytu při ukončení nájemního vztahu je zapotřebí rozumět fyzické předání celého bytu, zpravidla spojené s kontrolou jeho stavu a s fyzickým umožněním pronajímateli užívat byt, tedy s předáním klíčů (ledaže by mezi stranami byl dohodnut jiný způsob předání, což však v tomto případě nebylo prokázáno a ani tvrzeno). Soud tedy uzavírá, že žalovaný užíval byt i po [datum], resp. možná jej fyzicky neužíval, ale nepředal jej zpět žalobci, toto učinil až dne [datum]. 5. Dle názoru soudu došlo k ukončení nájemního vztahu výpovědí k [datum], od tohoto data do [datum] užíval žalovaný byt bez právního titulu. Soud si je vědom skutečnosti, že výpověď byla sice adresována žalovanému, zaslána však byla jinému subjektu, tato okolnost však nemá vliv na rozhodnutí v této věci vzhledem k tomu, že předmětem řízení je nájemné a náhrada za užívání bytu ve výši nájemného, a tyto částky, byť jejich právní základ se liší, jsou ve stejné výši, takže podrobnější posuzování otázky řádného doručení výpovědi se z hlediska předmětu tohoto řízení jeví jako nadbytečné a soud v tomto směru další dokazování proto neprováděl. 6. Jelikož žalovaný předal žalobci byt až k [datum], jak bylo blíže odůvodněno výše, byl za tuto dobu povinen hradit žalovanému nájemné, resp. náhradu za bezesmluvní užívání bytu ve výši odpovídající nájemnému, a rovněž platit zálohy a vyúčtování za poskytnuté služby spojené s nájmem. Žalobce vyčíslil dlužné nájemné a náhradu za bezesmluvní užívání částkou 65 319,54 Kč, dluh na službách v částce 18 686,16 Kč, tyto částky odpovídají ujednáním ve smlouvě a vyčíslením nedoplatků za roky 2019 a 2020, mezi účastníky řízení ostatně ani nebyl spor ohledně výše těchto částek, nýbrž jen ohledně samotné oprávněnosti jejich účtování. Od těchto částek žalobce správně odečetl jistotu složenou žalovaným ve výši 41 700 Kč, kterou si na dluh započetl. V této souvislosti soud pro úplnost doplňuje, že žalovaný předložil soudu doklady o platbách z [datum], podle jejich specifikace tzv. zprávou pro příjemce se však jednalo o platby týkající se předchozích období. 7. Soud neprovedl další důkazy navržené žalovaným, a to výslechy svědků [příjmení] a [příjmení], kterými mělo být prokazováno, že žalobce před [datum] projevil vůli nepokračovat v nájmu, v důsledku čehož nemělo dojít k automatickému prodloužení nájmu. Jak již bylo uvedeno, z hlediska předmětu tohoto řízení se tyto důkazy jeví jako nadbytečné. Podstatné pro rozhodnutí je, že byt byl žalobci vrácen až k [datum], do té doby byl žalovaný povinen hradit nájemné či náhradu za užívání ve výši nájemného, výše těchto plateb by však byla stejná, takže provedení těchto důkazů by nemělo na rozhodnutí soudu vliv. Žalovaný dále navrhoval provést důkazy e-mailovou komunikací, tuto však ani na výzvu soudu nepředložil a soud proto tyto důkazy neprovedl. 8. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikovat zejména § 2246 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (nájemné za dobu nájmu), § 2295 téhož občanského zákoníku (náhrada za dobu po skončení nájmu), § 1970 téhož občanského zákoníku (úrok z prodlení) a dále zákon č. 67/2013 Sb. (platby za poskytované služby). Soud dospěl k závěru, že návrh žalobce je v plném rozsahu důvodný. Žalovaný užíval byt na základě nájemního práva do [datum] a poté ještě bez smluvního základu do [datum], za tuto dobu byl povinen hradit nájemné, resp. náhradu odpovídající nájemnému, a pokud tak neučinil (což za období od září 2020 do ledna 2021 žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil), pak je žaloba v plném rozsahu důvodná. Pro úplnost soud opětovně doplňuje, že na závěru o důvodnosti žaloby by nic neměnilo ani případné posouzení výpovědi z [datum] jako neplatné (resp. neúčinně doručené), ani právní závěr, že k [datum] nedošlo k prolongaci nájmu, neboť žalovaný by i tak musel hradit žalobci částky, které jsou předmětem žaloby, lišil by se pouze jejich právní důvod. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měl ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 1 693 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 14 100 Kč (za pět úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 2 820 Kč - příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u dvou soudních jednání), náhrady hotových výdajů v částce 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč za jeden úkon právní služby), cestovného advokáta žalobce k procesnímu soudu (931 Kč k jednání dne [datum] a 863 Kč k jednání dne [datum], tj. dvakrát z [obec] do [obec] a zpět, tj. dvakrát 120 km vozidlem [registrační značka] při spotřebě 5,8 litru nafty na 100 km), náhrada za čas promeškaný cestami k soudu ve výši 800 Kč (za celkem 8 půlhodin po 100 kč dle § 13 citované vyhlášky), 21% daně z přidané hodnoty ke všem položkám vyjma soudního poplatku ve výši 3 820,74 Kč dle ust. § 137 odst. 1, odst.