62 C 308/2023-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si dne 27. 7. 2022 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaných domáhala úhrady částky 43 881 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce]. Žalovaní užívali tento byt od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 na základě nájemní smlouvy ze dne 14. 6. 2012 ve znění pozdějších dodatků a dále dle nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 a 28. 6. 2019. Poté, co nájemní poměr skončil dnem 31. 10. 2019, užívali předmětný byt od 1. 11. 2019 do 8. 1. 2020 bez právního důvodu. Výše nájemného a záloha na služby za trvání nájemního poměru byla stanovována prostřednictvím evidenčních listů pro výpočet měsíčního nájemného z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Splatnost těchto plateb byla stanovena k 5. dni příslušného měsíce. V období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 byl předpis nájemného a záloh stanoven na částku 8 080 Kč měsíčně, a to 4 656 Kč čisté nájemné a 3 424 Kč zálohy na služby. Od 1. 7. 2019 do 31. 10. 2019 byl předpis nájemného a záloh stanoven na částku 8 520 Kč měsíčně, a to 5 097 Kč čisté nájemné a 3 423 Kč zálohy na služby. Na nájemném za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 měla být zaplacena částka 48 324 Kč a na zálohách na služby 34 236 Kč. Na výše uvedené bylo zaplaceno 65 520 Kč. Na nájemném a zálohách na služby za uvedené období tak dluží společně a nerozdílně celkem částku 19 040 Kč. Žalovaní svůj dluh uznali co do důvodu a výše uznáním ze dne 12. 8. 2021 ve vztahu k 1. žalovanému a 20. 8. 2021 ve vztahu k 2. žalované. Žalovaní za období bezesmluvního užívání bytu měli uhradit žalobkyni jednak náhradu za bezesmluvní užívání předmětného bytu odvozené od výše čistého nájemného uvedeného v aktuálním evidenčním listu a dále vyúčtování služeb skutečně spotřebovaných za předmětné období v daném bytě. V období od 1. 11. 2019 do 8. 1. 2020 byla za bezesmluvní užívání bytu odvozena náhrada od výše čistého nájemného ve výši 5 097 Kč měsíčně a za dané období tak měla být zaplacena částka 11 509 Kč. Vyúčtováním služeb spojených s bydlením za rok 2019 byla zjištěna hodnota spotřebovaných služeb ve výši 45 776 Kč. Rozdíl mezi souhrnem záloh na služby, které měly být uhrazeny za trvání nájemního poměru a hodnotou spotřebovaných služeb dle vyúčtování služeb za období od ledna 2019 do prosince 2019 je hodnota bezesmluvně spotřebovaných služeb ve výši 11 540 Kč. Vyúčtováním služeb spojených s bydlením za období od 1. 1. 2020 do 8. 1. 2020 byla zjištěna hodnota nedoplatku spotřebovaných služeb ve výši 1 792 Kč. Na výše uvedené žalobkyni dosud ničeho zaplaceno nebylo. Žalovaní tento svůj dluh uznali co do důvodu a výše v uznání ze dne 12. 8. 2021 a 20. 8. 2021. Na základě doručení výzvy k zaplacení dlužné částky se pohledávka stala splatnou 19. 6. 2022. Ze strany žalovaných nic zaplaceno nebylo. Na náhradách za bezesmluvní užívání předmětného bytu za období od 1. 11. 2019 do 8. 1. 2020 dluží žalovaní společně a nerozdílně celkem částku 24 841 Kč. Žalobkyně zaslala žalovaným 9. 6. 2022 výzvu k plnění ve lhůtě 7 dnů, avšak ze strany žalovaných doposud ničeho zaplaceno nebylo. U jednání žalobkyně na podané žalobě v plném rozsahu setrvala, když žalovaní doposud ničeho nezaplatili na dlužné částce, žalobkyni nekontaktovali a dluh vůči žalobkyni v plné výši oba uznali. 2. Žalovaný 1) k podané žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí a je ochoten uhradit dva nájmy, když všechno měla na starosti manželka a dal mu pán něco podepsat a neví, co to bylo, myslel si, že to jsou ty dva nájmy. Je po úraze, po operacích, nemá žádný příjem a má zažádáno a důchod. Žalovaná 2) k tomuto dále uvedla, že odkazuje na to, co uvedl manžel, od roku 2020 je bez příjmu a stará se o manžela. 3. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů: z informace o pozemku, z níž vzal za prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 4. 2019 a ze dne 28. 6. 2019 bylo prokázáno, že žalovaným byl jako nájemcům přenechán k užívání byt [číslo] o velikosti 2+1 v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], a to na dobu určitou od 1. 4. do 30. 4. 2019. Na základě následně uzavřené nájemní smlouvy byl tento nájemní poměr sjednán k předmětnému bytu od 1. 7. 2019 do 31. 10. 2019. Z evidenčních listů pro výpočet měsíčních úhrad z předmětného bytu bylo prokázáno, že k 1. 7. 2019 činil měsíční předpis těchto plateb částku 8 520 Kč, k 1. 7. 2018 činil předpis těchto plateb částku 8 080 Kč, z toho za užívání bytu 4 652 Kč a ve zbytku pak zálohy na služby spojené s užíváním bytu a od 1. 7. 2019 pak měsíční předpis těchto plateb činil částku 8 520 Kč a z toho nájemné představovalo částku 5 097 Kč a ve zbytku pak zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Z uznání závazku ze dne 12. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný 1) uznal co do důvodu a výše písemně dluh za nezaplacené nájemné a služby spojené s užíváním bytu [číslo] v [obec] [část obce] na ulici [ulice a číslo] k 31. 7. 2021 ve výši 43 881 Kč s tím, že tuto částku uhradí ve splátkách po 200 Kč měsíčně na účet uvedený v tomto uznání, uznání závazku je podepsáno žalovaným 1) a z uznání závazku ve stejném znění ze dne 20. 8. 2021 pak tento závazek uznala i žalovaná 2) – [celé jméno žalované], která rovněž stvrdila toto uznání svým podpisem. Z předžalobní výzvy k zaplacení částky 43 881 Kč ze dne 9. 6. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované k úhradě dlužných plateb za užívání bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] s tím, že je zde odkazováno na uznání dluhu a je žádáno, aby dlužná částka byla uhrazena na účet zde uvedený, zásilka je doručována na adresu žalovaných. 4. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě žalobkyně na základě uzavřených smluv ze dne 1. 4. 2019 a 28. 6. 2019 přenechala žalovaným, jako nájemcům, k užívání byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], přičemž tento nájemní poměr trval na základě těchto smluv do 31. 10. 2019 a skončil uplynutím této sjednané doby. Žalovaným uzavřením těchto smluv vznikla povinnost platit nájemné a úhrady spojené s užíváním předmětného bytu. Žalovaní si však tuto povinnost řádně neplnili, když nájemné a úhrady spojené s užíváním předmětného bytu, tzn. zálohy na služby spojené s užíváním bytu řádně neplatili, a za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 jim vznikl dluh ve výši 19 040 Kč. Po skončení nájemního poměru, tj. od 1. 11. 2019, žalovaní dále předmětný bytu užívali, přičemž za užívání bytu ničeho neplatili, pak ve smyslu ustanovení § 2295 občanského zákoníku jsou povinni uhradit pronajímateli náhradu ve výši ujednaného nájemného a za dané období tedy na této náhradě dluží částku 11 509 Kč, když náhrada odvozená od výše sjednaného nájemného činila 5 097 Kč měsíčně. Za vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu pak žalovaní byli povinni do konce roku 2019 zaplatit částku 11 540 Kč a za období od 1. 1. do 8. 1. 2020 pak ve výši 1 792 Kč. Žádnou z těchto plateb nezaplatili a žalovaný 1) dne 12. 8. 2021 a žalovaná 2) 20. 8. 2021 předmětný dluh uznali co do důvodu a výše a zavázali se jej zaplatit ve splátkách po 200 Kč měsíčně, což však nečinili a do současné doby na dlužných platbách ničeho nezaplatili. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že s ohledem na uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku má soud za to, že pokud někdo uzná svůj dluh co do důvodu a výše v prohlášení učiněném v písemné formě, má se za to, že v tomto rozsahu v době uznání tento dluh trval. Vzhledem k tomu, že žalovaní tento svůj dluh písemně uznali co do důvodu a výše, pak soud z tohoto uznání vycházel a vzhledem k tomu, že žalovaní v řízení netvrdili, že by dluh od doby uznání zanikl splněním či jiným způsobem, pak soud zavázal žalované uhradit žalobkyni společně a nerozdílně částku 43 881 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byli podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázáni zaplatit žalobkyni rovněž společně a nerozdílně i příslušenství k těmto částkám, a to úroky z prodlení. Výše těchto úroků z prodlení pak je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 5. Jelikož žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v plném rozsahu, byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. na nákladech řízení společně a nerozdílně částku 17 050 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 756 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobkyně, spočívající v odměně zástupce ve výši 2 860 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 4 úkony právní