19 C 242/2024-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem tohoto řízení je návrh osvojitele na osvojení zletilého , jméno FO, , narozeného dne , Datum narození zainteresované osoby 1/0, („osvojenec“) s tím, že dne , datum, uzavřel osvojitel manželství s , jméno FO, , matkou osvojence, jíž se osvojenec narodil z manželství s , jméno FO, , narozeným , datum, , a kterého měla po rozvodu ve své péči. S matkou osvojence žije přibližně od 10 let věku osvojence, vytvořil se tak mezi nimi vztah rodič-dítě, fungují jako řádná rodina, staral se o něj jako o vlastního syna, společně s matkou osvojence zabezpečovali jeho potřeby. Osvojenec se s biologickým otcem nestýkal, otec o něj nejevil zájem.2. Osvojenec s návrhem souhlasil a výslovně se k němu připojil.3. Soud úvodem konstatuje, že vedle osvojitele a osvojence je dalším účastníkem řízení podle § 448 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), i manželka osvojitele, v daném případě matka osvojence.4. Po provedeném dokazování u jednání dospěl soud k následujícímu podstatnému skutkovému závěru. Osvojitel a osvojenec mají mezi sebou blízký vztah na úrovni rodič-dítě, osvojitel o osvojence pečoval od jeho útlého věku, podílel se na jeho výchově a výživě, neboť žili ve společné domácnosti spolu s matkou osvojence. Oba pak s osvojením souhlasí, přičemž manželka osvojitele, která je matkou osvojence, s osvojením svého syna osvojitelem souhlasila, pokrevní otec osvojence o něj nejevil zájem a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrhu lze vyhovět, neboť byly zcela splněny podmínky ustanovení § 846 a § 847 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pro osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého. V prvé řadě soud neshledal žádné okolnosti, které by měly vést k závěru, že osvojení je v rozporu s dobrými mravy. Bylo zjištěno, že osvojitel pečoval o osvojence již od jeho útlého věku až do jeho zletilosti, když zároveň žili ve společné domácnosti s jeho matkou (manželkou osvojitele), podílel se tedy na výchově i výživě osvojence v době jeho nezletilosti, přičemž i nadále fungují jako rodina. Mezi osvojitelem a osvojencem se tak vytvořil citový vztah odpovídající vztahu rodiče a dítěte. Lze proto uzavřít, že byly naplněny předpoklady dané v § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z. Současně má soud za to, že osvojitel je způsobilý k výkonu funkce osvojitele, věkový rozdíl mezi ním a osvojencem je přiměřený. Osvojení pak není v rozporu ani s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů, když otec osvojence je nekontaktní a matka osvojence s osvojením souhlasila. Soud proto návrhu na osvojení vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.6. Osvojitel bude zapsán do matriky jako otec osvojence v souladu s § 797 o. z., jak bylo stanoveno ve výroku II. tohoto rozsudku.7. Výrok o náhradě nákladů (III.) je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a skutečností, že účastníci se nákladů řízení výslovně vzdali.8. Tento rozsudek byl vypracován ve zjednodušeném znění, neboť všichni účastníci se proti němu platně vzdali práva odvolání (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).